3.1.3.4
Povinnost zaměstnavatele nahradit újmu při pracovních úrazech a nemocech z povolání
Mgr. Magda Vavrušková
Současně se zákoníkem práce byl v roce 2006 přijat speciální zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, kterým se měla řídit odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání. Protože však tento zákon jako celek nikdy nevstoupil v účinnost, postupovalo se při odškodňování pracovních úrazů podle § 365 a násl. zákoníku práce, nacházejících se v rámci přechodných ustanovení zákoníku práce. S účinností od 1. 10. 2015 byl ovšem speciální zákon o úrazovém pojištění zrušen a ustanovení o povinnosti k náhradě újmy v souvislosti s pracovním úrazem a nemocí z povolání byla přesunuta do části jedenácté zákoníku práce, kde je tak nyní obsažena komplexní úprava povinnosti k náhradě újmy.
Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu a nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku pracovního úrazu, pokud jej zaměstnanec utrpěl při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, a škodu a nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nemoci z povolání, jestliže zaměstnanec předtím, než u něj tato nemoc byla diagnostikována, naposledy pracoval u tohoto zaměstnavatele za podmínek, při nichž příslušná nemoc vzniká.
Nahoru(Spolu)zavinění zaměstnance
Odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úraz či nemoc z povolání je koncipována jako odpovědnost objektivní, bez ohledu na zavinění, ovšem zákoník práce zároveň stanovuje liberační důvody. Zaměstnavatel se tak může odpovědnosti za škodu zcela zprostit, pokud prokáže, že poškozený zaměstnanec si škodu způsobil zaviněným porušením předpisů, s nimiž byl seznámen a jejichž dodržování zaměstnavatel soustavně vyžadoval a kontroloval, zejména předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP). Pokud by se tedy například zdravotní sestra nakazila infekcí proto, že při kontaktu s krví pacienta nepoužila ochranné rukavice, přestože byla proškolena v příslušné oblasti BOZP a přestože poskytovatel zdravotních služeb jako její zaměstnavatel používání rukavic pravidelně kontroloval, zaměstnavatel by se odpovědnosti za škodu vzniklou této zdravotní sestře touto infekční nemocí zprostil.
Dále se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti za škodu, pokud škoda vznikla proto, že zaměstnanec byl opilý nebo ovlivněný jinými návykovými látkami a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit.
Pokud zavinění zaměstnance při vzniku škody bylo jen částečné a na vzniku škody by se podílely též další okolnosti (např. zaměstnanec by byl proškolen v bezpečnostních předpisech, ale toto proškolení nebylo dostatečné), zaměstnavatel se může odpovědnosti zprostit v částečném rozsahu. Výše náhrady škody se potom určí podle poměru zavinění zaměstnance na vzniku škodní události.
Zaměstnavatel a zaměstnanec budou za škodu spoluodpovědní též v případě, že zaměstnanec sice neporušil právní nebo jiné předpisy ani pokyny k zajištění BOZP, ale počínal si…
