3.1.4.3
Předpoklady vzniku odpovědnosti
Mgr. Magda Vavrušková
Aby bylo možné činit škůdce odpovědného za vznik újmy, je nutné, aby byly splněny předpoklady jejího vzniku. Pokud se jedná o odpovědnost objektivní, musí dojít k protiprávnímu jednání či vzniku protiprávního stavu a ke vzniku škodlivého následku, přičemž mezi těmito dvěma předpoklady musí existovat vztah příčinné souvislosti. V případě subjektivní odpovědnosti se navíc připojuje předpoklad zavinění.
1. Protiprávní jednání nebo protiprávní stav
Protiprávním je jednání, které zasahuje do práv jiné osoby, ať mají tato práva původ přímo v zákoně, v dobrých mravech nebo ve smlouvě, a může spočívat jak v konání, které škůdce činit neměl, tak v opomenutí konání, ke kterému byl škůdce povinen.
V některých případech objektivní odpovědnosti za škodu jako předpoklad odpovědnosti za újmu postačí existence protiprávního stavu jako zvláštní zákonem kvalifikované škodní události, aniž by k ní nutně muselo dojít protiprávním jednání nějaké osoby. Jedná se například o odpovědnost za škodu způsobenou věcí podle ustanovení § 2936 NOZ, podle které je ten, kdo k plnění svého závazku použije vadnou věc, povinen nahradit škodu způsobenou vadou této věci. Nehraje přitom roli, jestli použitím vadné věci porušil své povinnosti nebo nikoliv, dokonce o vadě nemusel ani vědět, přesto dojde ke vzniku odpovědnosti za újmu.
2. Újma ve sféře poškozeného
Na rozdíl od předchozího občanského zákoníku, který pro škodlivý následek porušení povinnosti používal pojem "škoda", NOZ zavedl nový pojem "újma", pod nějž spadá újma ve sféře jak majetkové, tak nemajetkové.
NahoruŠkoda
V souladu se závěry dřívější judikatury považuje NOZ za škodu újmu, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je vyjádřitelná v penězích, tedy škodu majetkové povahy (viz ustanovení § 2894 NOZ). Jako škoda je podle NOZ chápána újma na jmění jakožto souhrnu majetku a dluhů poškozeného, tedy kladných i záporných položek náležejících poškozenému, nikoliv pouze na majetku jako kladné hodnotě, jak škodu pojímal předchozí občanský zákoník.
NOZ též nově výslovně určuje, že škodou je i vznik dluhu, který poškozenému vznikl v důsledku porušení povinnosti škůdce. Takový poškozený má potom právo, aby jej škůdce dluhu vůči jeho věřiteli zprostil (původně totiž podle judikatury bylo ke vzniku škody potřeba, aby poškozený dluh sám zaplatil, a tedy se jeho majetek reálně zmenšil).
NahoruNemajetková újma
Nemajetkovou újmou se rozumí újma postihující jiné hodnoty než jmění osoby, proto je někdy též nazývána újmou nehmotnou či imateriální. Postihuje poškozeného nepříznivými projevy v oblastech, jako jsou lidská důstojnost, přirozená práva člověka či psychická pohoda, projevy duševní i fyzické bolesti, stresu nebo jiných nesnází.
Zatímco na náhradu materiální škody bude mít poškozený nárok vždy, povinnost nahradit nemajetkovou újmu nevzniká automaticky, nýbrž musí být buď výslovně ujednána ve smlouvě nebo musí být zvlášť stanovena v zákoně.
3. Příčinná souvislost
Aby bylo možné přičítat škůdci odpovědnost za škodu, je nutné, aby mezi jeho porušením povinnosti a vznikem škodlivého následku existovala příčinná souvislost. Je proto třeba posoudit, zda má vznik škody skutečně původ v jednání škůdce nebo zda by škoda nastala i bez takového jednání, tedy zda je porušení skutečně příčinou následku.
Například pokud lékař zapomene při operaci pacienta roušku v břišní dutině pacienta a následně se zdravotní stav pacienta zhorší, lze mezi porušením povinnosti lékaře postupovat lege artis, tedy neponechat roušku v břišní dutině pacienta, resp. zkontrolovat po operaci počet operačních roušek, a újmou pacienta dovodit příčinnou souvislost, neboť pokud by lékař svou povinnost neporušil, pacient by újmu neutrpěl.
Řetěz příčiny a následku však nelze sledovat až do extrému. Pokud řidič automobilu přehlédne chodce na přechodu, zavadí o něj v nízké rychlosti a lehce jej zraní, je odpovědný za újmu na jeho zdraví způsobenou touto nehodou, nikoliv však již za to, že chodec po ošetření zakopne v nemocnici na schodišti a zlomí si nohu. Přestože na počátku všeho stála dopravní nehoda, a kdyby jí nebylo, neocitl by se chodec vůbec v nemocnici, nemohl by jít po předmětném schodišti, a tedy by si nezlomil nohu, újma spočívající ve zlomenině nohy již není v příčinné souvislosti s porušením povinnosti řidiče při řízení vozidla.
4. Zavinění
Zavinění lze definovat jako vnitřní vztah škůdce k jeho vlastnímu protiprávnímu jednání a ke způsobené újmě, přičemž tento vztah se skládá z prvku vědění a prvku vůle (chtění). Podle různé kombinace těchto prvků se potom rozlišují různé druhy zavinění: úmysl přímý či nepřímý a nedbalost vědomá či nevědomá.
NahoruÚmysl přímý a nepřímý
Úmysl přímý spočívá v tom, že škůdce věděl, že újmu způsobí nebo může způsobit, a způsobit ji chtěl (tzn. učinil tak s tímto cílem). Úmysl nepřímý se liší tím, že škůdce sice újmu přímo způsobit nechtěl, ale věděl, že ji svým jednáním způsobit může, přičemž byl srozuměn s tím, že se tak stane. Jde o slabší projev prvku vůle, kdy je škůdci lhostejné, zda škodu způsobí či nikoliv. Například pokud škůdce vezme kámen a hodí ho proti oknu, aby okno rozbil, jedná se o úmysl přímý. Pokud ale škůdce v blízkosti skleníku zkouší, jak daleko kamenem dohodí, a při tom rozbije okno skleníku, jedná v úmyslu nepřímém.
NahoruVědomá a nevědomá nedbalost
U zavinění z nedbalosti zcela chybí vůle způsobit újmu, proto se nedbalost rozlišuje podle různé intenzity prvku vědění. O vědomou nedbalost se jedná tehdy, pokud škůdce újmu způsobit nechtěl ani nebyl srozuměn s jejím vznikem, ale věděl, že ji způsobit může, a bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že ji nezpůsobí. Škůdce jednající v nevědomé nedbalosti újmu nechtěl způsobit ani nevěděl, že ji může způsobit, ale s ohledem na okolnosti a své osobní poměry to vědět měl a mohl.
Například ten, kdo si na okraji lesa zapálí oheň a spoléhá na to, že jej zvládne ohlídat, aby se nerozšířil, ale oheň přeskočí na blízké větve a les shoří, jedná ve vědomé nedbalosti. Pokud lékař podá pacientovi lék, na který je pacient alergický, protože si nepřečte záznam o této alergii v pacientově zdravotní dokumentaci, a pacient v důsledku toho utrpí újmu na zdraví, jedná lékař v nevědomé nedbalosti, neboť s ohledem na své povolání měl vědět, že si musí před podáním léku ověřit, zda je pro pacienta vhodný.
NahoruVztah…
