3.1.6
Záruka a lékařské služby
JUDr. Magda Vavrušková, Vozáb & Co. Law Offices s.r.o.
NahoruOdpovědnost za vady versus záruka za jakost
Pro pochopení problematiky záruky je na úvod nejprve potřeba vysvětlit obecnou úpravu práv z vadného plnění v občanském zákoníku. K řešení vad zboží či služeb se vztahují dva instituty – práva vyplývající z odpovědnosti za vady a práva ze záruky za jakost. Přestože obecně bývá pod pojem "záruka" zahrnována jak reklamace vad, které má předmět plnění v okamžiku poskytnutí plnění, tak vad, které se vyskytnou následně během záruční doby, ve skutečnosti jsou podle platné právní úpravy odpovědnost za vady a záruka dvěma odlišnými nástroji řídícími se odlišnými pravidly a nelze je zaměňovat.
NahoruOdpovědnost za vady
Každý, kdo poskytuje někomu jinému jakékoliv plnění za úplatu, má povinnost plnit řádně bez vad a jeho plnění musí mít obvyklé vlastnosti, a pokud s příjemcem plnění ujedná nějaké speciální vlastnosti, pak plnění musí mít tyto speciální vlastnosti. V případě, že poskytovatel toto nesplní, má proti němu příjemce věci nebo služby práva z vadného plnění lišící se podle povahy vady a její závažnosti. Obvykle může požadovat opravu věci či nápravu služby nebo slevu z ceny a při výskytu závažných vad může od smlouvy odstoupit a požadovat zpět zaplacenou cenu.
Jestli je věc nebo služba vadná či nikoliv, se posuzuje k okamžiku přechodu nebezpečí na nabyvatele věci, resp. příjemce služby, obvykle k okamžiku, kdy nabyvatel věc nebo službu převezme. V případě prodeje zboží spotřebiteli je spotřebitel navíc zvýhodněn pravidlem, že pokud se vada zakoupené věci projeví v průběhu šesti měsíců od jejího převzetí, platí vyvratitelná domněnka, že věc byla vadná už při koupi. Spotřebitel tedy nemusí prokazovat vadu výrobku, projevila-li se v uvedené lhůtě, a automaticky mu náležejí práva z vadného plnění, pokud ovšem prodejce neprokáže, že výrobek byl při předání bezvadný a vada vznikla teprve následně.
NahoruZáruka za jakost
Zárukou za jakost se prodejce či poskytovatel zavazuje k tomu, že předmět jeho plnění si po určitou dobu od převzetí zachová určité vlastnosti nebo bude schopen sloužit k určitému účelu. Záruka tedy působí od okamžiku převzetí do budoucna a poskytovatel plnění její pomocí ujišťuje příjemce, že plnění, které bylo v okamžiku jeho převzetí příjemcem bez vad, si zachová vlastnosti specifikované v záruce po stanovenou dobu.
Nový občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 [zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen "NOZ")] již na rozdíl občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 [zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ObčZ")] neobsahuje institut dvouleté zákonné záruky ani pro oblast vztahů mezi podnikateli a spotřebiteli. Záruka je tedy ve všech oblastech dobrovolná a samotná její existence i délka záruční doby zcela závisí na ujednání smluvních stran, případně na jednostranném prohlášení prodejce či poskytovatele, neboť zákazník nemá na záruku ze zákona nárok. Sjednání záruky ovšem nevylučuje práva zákazníka plynoucí z odpovědnosti za vady plnění, jedná se o cosi "navíc". (Tento výklad občanského zákoníku je v souladu jak se zněním samotného zákona, tak zejména s evropskými směrnicemi na ochranu spotřebitele. Objevují se sice také opačné názory, že spotřebitel má i nadále práva z vadného plnění ohledně všech vad, které se vyskytnou během dvou let od koupě zboží, ale takový výklad lze těžko považovat za udržitelný.)
Účinky poskytnutí záruky vyvolává jakékoli prohlášení prodejce v tomto smyslu, postačí i pouhé uvedení záruční doby v reklamě nebo například na obalu věci. Záruku tedy není nutné poskytovat písemně, nicméně pro vyloučení pozdějších pochybností ohledně rozsahu záruky je vždy lepší v pozici poskytovatele záruku zaznamenat písemně, resp. v pozici zákazníka trvat na vydání písemného potvrzení o záruce, popř. zachytit obsah záruky v jiné reprodukovatelné formě (například uschovat si reklamní leták, ve kterém prodejce záruku přislibuje). S ohledem na smluvní volnost stran při sjednání záruky není vyloučeno ani ujednání, že zákazník za poskytnutí záruky poskytovateli zaplatí nebo si připlatí za prodlouženou dobu záruky nad rámec záruky, kterou poskytovatel nabízí bezplatně.
Lze tedy shrnout, že vady, které má plnění v okamžiku předání, je potřeba řešit v rámci odpovědnosti poskytovatele za vady, na jejíž existenci nemá případné (ne)poskytnutí záruky vliv. Naproti tomu práva ze záruky je možné uplatňovat pouze tehdy, pokud poskytovatel záruku poskytl, pokud vada vznikla až po přechodu nebezpečí na nabyvatele za trvání záruční doby a pokud se na tuto konkrétní vadu záruka vztahuje.
NahoruZáruka za jakost služby
Přestože většinou se o záruce hovoří v souvislosti s výrobky, je samozřejmě možné poskytnout záruku i na služby. Běžné je to zejména v rámci smlouvy o dílo, kdy se zaručené vlastnosti vztahují k výrobku, který je výsledkem činnosti zhotovitele. NOZ ani v rámci ustanovení týkajících se smlouvy o dílo neobsahuje zákonnou záruku, jako tomu bylo v právní úpravě účinné do 31. 12. 2013 (tříměsíční záruční doba v případě opravy nebo úpravy věci, osmnáctiměsíční záruční doba u stavebních prací podle § 654 odst. 1 ObčZ), a ponechává stanovení záruky na vůli smluvních stran.
Zhotovitel poskytnutím záruky posiluje práva objednatele a dává mu určitou výhodu, což může být pro zhotovitele přínosné zejména z hlediska soutěžního boje, kdy nabídka delší záruční doby oproti konkurenci může zákazníka přimět k tomu, aby se rozhodl pro konkrétního zhotovitele.
Obvykle je obsahem záruky závazek poskytovatele, že výsledek služby po určitou dobu po jejím poskytnutí bude mít obvyklé vlastnosti. Například zhotovitel střechy se může zavázat, že po dobu pěti let od předání hotové střechy nebude touto střechou zatékat, a pokud ano, že střechu opraví na své náklady.
S ohledem na to, že záruka je dobrovolná, má ovšem poskytovatel možnost obsah záruky libovolně modifikovat, může tedy specifikovat, na které konkrétní vlastnosti či vady výsledku služby se záruka vztahuje, stanovit délku záruční doby nebo některé části výrobku ze záruky úplně vyloučit. Poskytovatel může v prohlášení o záruce také určit, jakým způsobem bude postupovat při oprávněné reklamaci, aniž by dal možnost volby mezi více způsoby nápravy zákazníkovi, což představuje rozdíl oproti právům zákazníka při uplatňování odpovědnosti za vady.
Ze zákona se záruka nevztahuje na vady, které vzniknou v důsledku vnější události, ať už v důsledku jednání samotného příjemce plnění nebo zásahem vyšší moci (například pokud by vlastník stavby na zmiňovanou střechu se zárukou na zatékání neodborně připevnil anténu nebo pokud by na střechu spadl strom, což by způsobilo zatékání, záruka zhotovitele střechy by se neuplatnila). Obvykle je ze záruky rovněž vylučováno běžné opotřebení vzniklé užíváním výsledku služby.
NahoruZáruka za lékařské služby
Odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb je upravena v § 2645 NOZ, podle kterého je poskytovatel povinen splnit své povinnosti s péčí řádného odborníka. Zdravotník tedy neodpovídá za to, že se při léčbě dostaví zamýšlený výsledek. Ten totiž závisí na mnoha faktorech, které zdravotník ani nemůže být schopen ovlivnit, pouze je povinen dodržet profesní pravidla vztahující se k postupu při konkrétní léčbě.
Pokud by se v rámci zdravotnických služeb měla uplatňovat záruka za jakost, znamenalo by to, že by se poskytovatel zaručil, že po určitou dobu po provedení zákroku bude zdravotní stav pacienta neměnný, resp. že zlepšení zdravotního stavu, které nastane v důsledku zákroku, bude trvat po určitou dobu. Samotný zákrok by přitom v každém případě byl proveden lege artis, protože jinak by namísto práv ze záruky připadala v úvahu odpovědnost za vady, popř. odpovědnost za újmu.
Zdravotník by tedy například musel přislíbit, že po dobu dvou let od odstranění kýly se pacientovi kýla znovu nevytvoří nebo že po očkování proti chřipce pacient touto nemocí po dobu jednoho roku neonemocní.
Zaručit něco takového však pochopitelně nelze. Zdravotní stav člověka podléhá změnám, které často není možné dopředu odhadnout, a proto si lze jen velmi těžko představit, že by se některý…
