7.2.11.2
Cestovní náhrady při tuzemských pracovních cestách
Ing. Ivan Macháček
NahoruDruhy cestovních náhrad při tuzemských pracovních cestách
Zaměstnanci vyslanému na pracovní cestu je zaměstnavatel v souladu s § 156 ZP povinen poskytnout následující náhrady:
1. Náhrada jízdních výdajů za použití určeného hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy a taxislužby v prokázané výši (např. za použití vlaku, autobusu, letadla, taxi)
Použije-li zaměstnanec se souhlasem zaměstnavatele místo určeného hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy jiný prostředek, včetně silničního motorového vozidla, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, přísluší mu náhrada jízdních výdajů ve výši odpovídající ceně jízdného za určený hromadný dopravní prostředek.
Náhrada jízdních výdajů za použití místní hromadné dopravy v souladu s určenými podmínkami pracovní cesty přísluší zaměstnanci v prokázané výši. Při použití místní hromadné dopravy při pracovních cestách v obci, ve které má zaměstnanec sjednáno místo výkonu práce, poskytne zaměstnavatel náhradu ve výši odpovídající ceně jízdného, aniž by zaměstnanec musel jízdní výdaje prokazovat. Náhrada jízdních výdajů zaměstnanci nepřísluší, pokud zaměstnavatel zajistí zaměstnanci použití místní hromadné dopravy způsobem, na který zaměstnanec finančně nepřispívá.
2. Náhrady jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny v případě, že pracovní cesta trvá déle než 7 kalendářních dnů. Za člena rodiny zaměstnance se podle § 187 ZP považuje jeho manžel, partner, vlastní dítě, osvojenec, dítě svěřené zaměstnanci do pěstounské péče nebo do výchovy, vlastní rodiče, osvojitel, opatrovník, pěstoun a jiné osoby žijící se zaměstnancem ve společné domácnosti. Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Jedná se o náhrady jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny do jeho bydliště nebo do jiného předem dohodnutého místa pobytu člena rodiny a zpět s tím, že zaměstnavatel poskytne zaměstnanci náhradu jízdních výdajů nejvýše v částce odpovídající jízdním výdajům do místa výkonu práce nebo pravidelného pracoviště anebo bydliště na území ČR (limitující je částka, která je pro zaměstnance nejvýhodnější). Při použití letecké přepravy však hradí zaměstnavatel zaměstnanci jízdní výdaje k návštěvě člena rodiny pouze ve výši odpovídající ceně jízdného silničního nebo železničního dopravního prostředku dálkové přepravy, který určí zaměstnavatel. Náhradu jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny poskytne zaměstnavatel nejdéle v průběhu čtvrtého týdne od počátku pracovní cesty nebo od minulé návštěvy člena rodiny, pokud se se zaměstnancem nedohodne na době kratší.
3. Náhrady výdajů za ubytování, a to bez ohledu na výši ceny, je-li doložena řádným dokladem o ubytování. Po dobu předem dohodnutého přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance není zaměstnavatel povinen zaměstnanci náhradu výdajů za ubytování poskytnout, i když musel po tuto dobu zaměstnanec s ohledem na podmínky pracovní cesty nebo ubytovací služby výdaje za ubytování uhradit.
4. Náhrady zvýšených stravovacích výdajů (stravné)
5. Náhrada nutných vedlejších výdajů
Zaměstnanci přísluší náhrada nutných vedlejších výdajů, které mu vzniknou v přímé souvislosti s pracovní cestou, a to ve výši, kterou prokáže zaměstnavateli. Pokud zaměstnanec nemůže výši výdajů prokázat, přísluší mu náhrada odpovídající ceně věcí a služeb obvyklé v době a místě konání pracovní cesty.
K nutným vedlejším výdajům např. patří:
-
vstupné na výstavu či veletrh,
-
poplatky za úschovu zavazadel,
-
poplatky za úschovu dokladů v sejfu hotelu,
-
parkovné a mytí služebního vozidla resp. soukromého vozidla použitého k pracovní cestě,
-
telefonní hovory související s výkonem práce,
-
poplatky za použití dálnice resp. mýtné,
-
poplatky za odtah vozidla v poruše a za jeho opravu apod.
Nutnost vedlejšího výdaje zaměstnance posuzuje následně při schvalování vyúčtování cestovního příkazu výhradně zaměstnavatel.
NahoruVýše stravného u nepodnikatelské sféry
Zaměstnanci nepodnikatelské sféry přísluší podle § 176 ZP a vyhlášky MPSV č. 398/2023 Sb. za každý kalendářní den pracovní cesty v roce 2024 stravné ve výši:
Nesjedná-li zaměstnavatel nebo neurčí-li před vysláním zaměstnance na pracovní cestu výši stravného, přísluší zaměstnanci stravné ve výši dolní sazby rozpětí v tabulce. Znemožní-li zaměstnavatel vysláním zaměstnance na pracovní cestu v délce trvání cesty méně než 5 hodin stravovat se obvyklým způsobem, může mu poskytnout stravné až do výše stravného stanoveného pro délku trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin.
NahoruVýše stravného u podnikatelské sféry
Zaměstnanci podnikatelské sféry přísluší podle § 163 ZP a vyhlášky MPSV č. 398/2023 Sb. za každý kalendářní den pracovní cesty v roce 2024 stravné nejméně ve výši:
Nesjedná-li zaměstnavatel nebo neurčí-li před vysláním zaměstnance na pracovní cestu vyšší stravné, než je stanoveno v tabulce, přísluší zaměstnanci stravné ve výši uvedené v tabulce. Výši stravného může zaměstnavatel sjednat v kolektivní smlouvě anebo určit ve vnitřním předpise, přičemž nemusí být stanovena výše stravného stejná pro všechny skupiny zaměstnanců.
Výše stravného se počítá za každou pracovní cestu a za každý kalendářní den pracovní cesty samostatně, a to i v případě, že v jednom kalendářním dni je uskutečněno několik pracovních cest. Pouze při pracovní cestě, která spadá do 2 kalendářních dnů, se upustí od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dnu, pokud je to pro zaměstnance výhodnější.
Příklad - stravné v rámci dvoudenní pracovní cesty
Zaměstnanec soukromé zdravotní ordinace vykonal v roce 2024 pracovní cestu od 18 hodin do 7 hodin ráno druhého dne, a to v březnu 2024.
Varianta A – oddělené posuzování doby trvání pracovní cesty
Celková výše stravného činí nejméně 280 Kč.
Varianta B – souhrnné posuzování doby trvání pracovní cesty
Pro zaměstnance je výhodnější počítání stravného při odděleném posuzování doby trvání pracovní cesty.
Příklad – stravné v rámci dvoudenní pracovní cesty
Zaměstnanec fakultní nemocnice vykonal…