1.12
Právní úprava poskytování telemedicínských zdravotních služeb
JUDr. Magda Václavíková
Dne 8. 8. 2024 byl ve Sbírce zákonů ČR publikován zákon č. 240/2024 Sb., který novelizuje zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, a to zejména ve dvou oblastech: upravuje pravidla a způsoby vedení zdravotnické dokumentace a jako vůbec první zákonná norma v ČR stanovuje podmínky poskytování telemedicínských zdravotních služeb neboli poskytování zdravotních služeb na dálku. Právě podmínkám tohoto zvláštního typu zdravotních služeb se věnuje tento článek. Novela až na výjimky nabývá účinnosti dne 1. 10. 2024.
Dosavadní absence právní úpravy telemedicíny vyvolávala značnou nejistotu u poskytovatelů zdravotních služeb, zda je možné ji při neexistenci výslovné právní úpravy poskytovat v rámci pravidla, že co není zákonem výslovně zakázáno, je dovoleno, nebo zda chybějící zákonná úprava znamená zákaz telemedicínské služby poskytovat. Proti možnosti poskytovat telemedicínské služby však hovořila skutečnost, že zdravotní služby lze až na výjimky poskytovat pouze ve zdravotnických zařízeních.
Zákonnou úpravou jsou tedy tyto pochybnosti vyvráceny a je explicitně stanoveno, že se jedná o povolený způsob poskytování zdravotních služeb, a to za podmínek rámcově stanovených zákonem a konkretizovaných prováděcím právním předpisem.
NahoruCo to jsou telemedicínské zdravotní služby
Zákon o zdravotních službách v novelizovaném znění definuje ve svém § 11c odst. 1 ZZS telemedicínské zdravotní služby jako zdravotní služby, které jsou poskytovány na dálku za použití informačních a telekomunikačních technologií nebo zdravotnického prostředku. Jedná se tedy o poskytování zdravotních služeb distančním způsobem bez současné přítomnosti zdravotníků a pacienta, kteří jsou propojeni pomocí digitálních technologií (například e-mailu, videohovoru nebo chatovací aplikace). Zároveň je výslovně stanoveno, že je možné telemedicínské služby poskytovat i mimo zdravotnické zařízení a jaké podmínky pro to musí být splněny (§ 11 odst. 5 písm. i) ZZS).
Podle stávající právní úpravy účinné od 1. 1. 2022 bylo totiž doposud možné poskytovat mimo zdravotnické zařízení pouze konzultační služby, jejichž účelem je posouzení individuálního léčebného postupu, popřípadě navržení jeho změny nebo doplnění, a další konzultace podporující rozhodování pacienta ve věci poskytnutí zdravotních služeb prováděné dalším poskytovatelem zdravotních služeb nebo jiným zdravotnickým pracovníkem. Jedná se o užší okruh činností, mezi které nespadá vyšetření pacienta ani jeho léčba.
Oproti tomu telemedicínské zdravotní služby by měly zahrnovat širší okruh služeb, jako je zjišťování stavu pacienta a jeho diagnostika, telemonitoring neboli sledování a zaznamenávání údajů o zdravotním stavu pacienta na dálku (například hodnot krevního tlaku, glykémie apod.) nebo videokonzultace.
Konkrétní výkony, které budou moci být poskytovány formou telemedicínských služeb, budou podle Ministerstva zdravotnictví předmětem jednání mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli zdravotních služeb v rámci úhradových jednání, neboť zákon telemedicínské služby vymezuje pouze obecně.
Poskytovat telemedicínské zdravotní služby budou moci výhradně poskytovatelé zdravotních služeb, kteří již jsou držitelem oprávnění k poskytování zdravotních služeb, a tedy splňují požadované minimální personální a technické zabezpečení. Telemedicína totiž není podle důvodové zprávy k novele zavedena jako nový obor zdravotních služeb a není možné, aby poskytovatel zdravotních služeb získal oprávnění pouze pro poskytování telemedicíny. Nejedná se tedy o samostatnou formu nebo druh zdravotní služby, nýbrž pouze o způsob poskytování zdravotní služby.
NahoruZabezpečení telemedicínských zdravotních služeb
Zákon o…
