3.4.3
Výjimky z povinnosti mlčenlivosti
JUDr. Magda Vavrušková
Jako z každého pravidla, i z povinnosti mlčenlivosti existují výjimky. Protože je tato povinnost součástí ústavně zaručeného základního práva na ochranu soukromí jednotlivce, je potřeba, aby veškeré výjimky byly stanoveny přímo zákonem a nevyplývaly pouze z podzákonných předpisů (např. vyhlášek ministerstev). Případy, kdy sdělení informací není porušením mlčenlivosti, stanovuje zejména ZZS, ale i další zákony, na které ZZS v § 51 odst. 2 odkazuje, zejména zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Výjimečné případy lze rozdělit na tři hlavní okruhy – sdělování informací mezi zdravotníky, sdělování se souhlasem pacienta a sdělení i bez jeho souhlasu, resp. i přes jeho nesouhlas. Pokud se jedná o jinou situaci než níže popsané výjimky, údaje sdělit nelze.
NahoruZajištění návaznosti zdravotních služeb
Na léčbě pacienta se zpravidla podílí více zdravotníků a více poskytovatelů zdravotnických služeb, proto je samozřejmě nezbytné zajistit, aby si tyto osoby mezi sebou předávaly informace o pacientovi a o průběhu léčby, jinak by léčba nemohla vůbec fungovat. Protože osoby, které si mezi sebou údaje o pacientovi předávají, jsou vázány stejnou povinností mlčenlivosti, souhlas pacienta s takovým poskytnutím není potřeba, neboť u dalšího zdravotníka jeho údaje podléhají stejnému režimu ochrany jako u toho, který údaje zjistil a předává je dál.
Přesto je v zájmu ochrany pacienta rozsah takto předávaných informací omezit na informace nezbytné k tomu, aby bylo možné poskytnout navazující zdravotnické služby. Zdravotník, který informace předává, by tedy měl zvážit, které údaje jsou pro navazující léčbu potřebné, a ostatní údaje by měl i nadále utajovat. Zejména se bude jednat o údaje, které přímo nesouvisejí se zdravotním stavem pacienta a pro další léčbu jsou irelevantní.
Z tohoto pravidla též vyplývá, že veškeré informace vztahující se ke konkrétnímu pacientovi nad rámec informací nezbytných k zajištění pokračování léčby není možné předávat ani mezi zdravotníky.
NahoruŘízení před orgány profesních komor
Zdravotnický pracovník, který je členem České lékařské komory, České stomatologické komory nebo České lékárnické komory, není povinen zachovávat mlčenlivost, pokud sděluje chráněné údaje v řízení prováděném před orgány příslušné komory. Tato výjimka je upravena v § 51 odst. 4 ZZS.
Jedná se zejména o disciplinární řízení, ve kterých komora prošetřuje stížnosti pacientů. Opět se jedná jen o informace v rozsahu, který je pro dané řízení nezbytný. Sdělení informací je potřebné pro to, aby řízení vůbec mohlo proběhnout a aby orgány komory mohly rozhodnout, zda je stížnost důvodná či nikoliv a jestli lékař jednal neeticky nebo postupoval neodborně. Ochrana pacienta je zajištěna tím, že členové profesních komor tvořící její orgány jsou rovněž vázáni mlčenlivostí, a tedy jsou povinni informace zjištěné v rámci řízení ochraňovat stejně jako lékař, který je v řízení sděluje.
NahoruZproštění mlčenlivosti pacientem
Protože je povinnost mlčenlivosti stanovena za účelem ochrany pacienta, je to též pacient, kdo může rozhodnout, že se této ochrany vzdává, a určit, že utajované informace mají být sděleny. Pokynem ke sdělení informací pacienta dochází ke zproštění mlčenlivosti zdravotníka či poskytovatele. Zproštění mlčenlivosti není absolutní, ale je potřeba, aby vždy bylo jasně definováno, na jaké informace se zproštění vztahuje a v jakém rozsahu a rovněž vůči kterým osobám je zdravotník takto oprávněn informace sdělit.
Pokud je pacient nezletilý a není dostatečně rozumově a volně vyspělý, aby mohl mlčenlivosti zprostit sám, je oprávněn to za něj učinit jeho zákonný zástupce. V případě osob s omezenou svéprávností, která vylučuje samostatné jednání spočívající ve zproštění mlčenlivosti, může zproštění provést za pacienta jeho opatrovník.
Pacient může zprostit zdravotníka mlčenlivosti i do budoucna ve vztahu k informacím o jeho zdravotním stavu, které zatím nejsou známé. Při přijetí do péče konkrétního poskytovatele zdravotních služeb nebo kdykoliv v jejím průběhu může pacient určit osoby, kterým mají být podávány informace, popřípadě může takovým osobám udělit i právo nahlížet do jeho zdravotnické dokumentace. Nejčastěji se tak děje při začátku hospitalizace, kdy se poskytovatel zdravotnických služeb zároveň s vyžádáním souhlasu s hospitalizací dotáže pacienta, zda chce nějaké takové osoby určit, případně jaké jsou jejich identifikační údaje. Před sdělením informací nebo umožněním nahlížení do dokumentace je potom poskytovatel povinen ověřit si totožnost těchto osob.
Pokud zproštění mlčenlivosti neslouží k jednorázovému sdělení informací, kterým se vyčerpá a zanikne, může je pacient též kdykoli odvolat nebo změnit jeho rozsah. Zdravotník je povinen řídit se takto změněným zproštěním, jakmile se o něm dozví.
Z důvodu možnosti později prokázat, že ke zproštění došlo, je vždy vhodné, aby si zdravotník nechal zproštění potvrdit od pacienta písemně. O souhlasu s poskytováním informací je rovněž potřeba učinit záznam do zdravotní dokumentace vedené o pacientovi, přičemž tento zápis podepisuje pacient a zdravotnický pracovník. Rozsah údajů v záznamu o souhlasu s poskytováním informací je stanoven v 8. části přílohy č. 1 vyhlášky č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění pozdějších předpisů.
NahoruSdělování informací bez souhlasu pacienta osobám blízkým
Pokud se pacientův zdravotní stav změní tak, že pacient sám nebude schopen určit osoby, které mohou být o jeho zdravotním stavu informovány, může zdravotník sdělit tyto informace osobám blízkým pacientovi i v případě, že pacient zdravotníka mlčenlivosti nezprostil.
Podle vymezení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen "občanský zákoník"), mezi osoby blízké spadají všichni příbuzní v řadě přímé (prarodič, rodič, dítě, vnuk apod.), manžel nebo registrovaný partner, sourozenec a dále všechny osoby v poměru rodinném nebo obdobném, pokud jsou si navzájem tak blízké, že by újmu utrpěnou jednou z nich druhé osoba pociťovala jako vlastní újmu. Protože je toto vymezení velmi široké, občanský zákoník zároveň stanoví domněnku, že se jedná i o osoby sešvagřené (snacha, tchán apod.) a osoby, které spolu trvale žijí. Osoba, která žádá o sdělení informací s odůvodněním, že je osobou blízkou pacientovi, by tuto skutečnost měla zdravotníkovi vždy prokázat.
Pacient však tuto možnost může vyloučit tím, že dopředu určí konkrétní osoby, kterým se informace nesmějí poskytovat, pokud se nejedná o informace, které jsou nezbytné pro ochranu zdraví osob blízkých.
Obdobně mají na informace právo osoby blízké v případě smrti pacienta, a to v rozsahu informací o zdravotním stavu pacienta a o výsledcích pitvy, pokud byla provedena. I v tomto případě však může pacient ve vztahu ke konkrétním osobám toto právo dopředu vyloučit a vyloučeným osobám by tak opět bylo možné sdělit pouze informace v rozsahu, který je nezbytný pro ochranu jejich zdraví.
NahoruSdělování informací bez souhlasu pacienta za účelem ochrany zdraví třetích osob
Další výjimky z povinnosti mlčenlivosti, resp. z jejího prolomení bez souhlasu pacienta, vyplývají…
