č. 2807/2013 Sb. NSS, Správní trestání: neodvedení poplatku za ukládání odpadů na skládku
č. 2807/2013 Sb. NSS
Správní trestání: neodvedení poplatku za ukládání odpadů na skládku
k § 47 odst. 1 a § 66 odst. 5 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákonů č. 320/2002 Sb., č. 7/2005 Sb. a č. 281/2009 Sb.
I. Povinnost zaplatit příjemci poplatku neodvedený poplatek za ukládání odpadů na skládku, kterou podle § 47 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech ukládá provozovateli skládky krajský úřad na návrh příjemce poplatku, se může týkat jen poplatků již vybraných, tedy těch peněžních prostředků, které už provozovatel skládky vybral od původců odpadu.
II. Porušení povinnosti provozovatele skládky řádně vybírat od původců odpadu poplatek při uložení odpadu na skládku je správním deliktem podle § 66 odst. 5 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, za který lze provozovateli skládky uložit pokutu do výše 1 000 000 Kč.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2012, čj. 9 Ca 209/2009-40)
Věc: Společnost s ručením omezeným Ekoservis Ralsko proti Ministerstvu životního prostředí o poplatek za ukládání odpadů na řízenou skládku.
Krajský úřad Libereckého kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) obdržel od města Ralsko žádost o uložení povinnosti žalobkyni zaplatit poplatky za ukládání odpadů na řízenou skládku. Podle žadatele došlo ke krácení odváděných poplatků ze strany provozovatele skládky (žalobkyně). Správní orgán I. stupně z průběžné evidence odpadů zjistil množství odpadů, které byly v daném období uloženy na skládku, a zjistil, že na poplatcích žalobkyně neodvedla částku 2 369 632 Kč.
Vydal proto rozhodnutí, ve kterém jí uložil ve smyslu § 47 odst. 1 zákona o odpadech povinnost tuto částku městu Ralsko zaplatit.
Proti výše uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. V něm předně namítala, že poplatek byl vypočítán podle hmotnosti navezených odpadů na skládku, přičemž měl být vypočten dle vydaných faktur, resp. podle splatnosti jednotlivých faktur, tedy dle účetní evidence. Dále uvedla, že je na provozovateli, aby si způsob výběru poplatku stanovil sám.
Žalovaný jako správní orgán II. stupně odvolání zamítl. Shledal, že správní orgán I. stupně postupoval správně, když poplatkovou povinnost žalobkyně vypočítal z evidence skutečně uložených odpadů. Zákon totiž předpokládá, že provozovatel skládky plní povinnosti a poplatek vybírá při uložení odpadu na skládku, a následně pak vybrané poplatky předává příjemci poplatku k poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce. Nelze se odvolávat na to, že se odvádějí pouze vybrané poplatky, když provozovatel sám poplatek nevybral, ač mohl, a nesplnil zákonnou povinnost poplatek vybrat.
Proti posledně uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně žalobu u Městského soudu v Praze, ve které mimo jiné uvedla, že jak správní orgán I., tak i II. stupně, vycházely chybně z množství odpadu přijatého na skládku a nezabývaly se účetní evidencí žalobkyně. Tento způsob výpočtu pokládala žalobkyně za nesprávný, neboť při stanovení poplatkové povinnosti nelze vycházet z množství odpadu přijatého na skládku, jelikož období příjmu odpadu na skládku se výrazně liší od období vzniku poplatkové povinnosti.
Za nejzávažnější…
