č. 4022/2020 Sb. NSS, Daň z přidané hodnoty: osoba, které je dodáváno zboží; deklarant
č. 4022/2020 Sb. NSS
Daň z přidané hodnoty: osoba, které je dodáváno zboží; deklarant
k § 108 odst. 1 písm. e) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění do 31. 3. 2011 (v textu jen „zákon o DPH“)
k čl. 5 odst. 15 a odst. 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (v textu jen „celní kodex Unie“)
Za osobu, na jejíž účet je zboží propuštěno [§ 108 odst. 1 písm. e) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], má být považována ta, která je deklarantem ve smyslu čl. 5 odst. 15 celního kodexu Unie (případně držitelem režimu ve smyslu čl. 5 odst. 35 celního kodexu Unie). Právě tato osoba totiž projevuje podáním celního prohlášení vůli, aby bylo zboží propuštěno do určitého celního režimu, a vědomě se zavazuje k plnění závazků vyplývajících z propuštění zboží do daného režimu (např. k úhradě cla). Vlastnické právo k takto propuštěnému zboží je z hlediska určení osoby, na jejíž účet je dovezené zboží propuštěno, irelevantní.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2020, čj. 2 Afs 133/2018-38)
Věc: WNE - CZ s.r.o. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalovaného.
Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) dne 3. 12. 2014, vydal dodatečný platební výměr podle zákona o DPH, a podle § 143 a § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období od 9. 3. 2011 do 31. 3. 2011 ve výši 598.828 Kč a podle § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu jí sdělil penále z doměřené daně ve výši 119.765 Kč.
Žalovaný dne 9. 6. 2015 zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil dodatečný platební výměr správce daně. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 21. 3. 2018, čj. 15 Af 67/2015-54, toto rozhodnutí žalovaného zrušil. Krajský soud v napadaném rozsudku dospěl k závěru, že žalovaný porušil § 115 odst. 2 větu první daňového řádu, neboť před vydáním svého rozhodnutí neseznámil žalobkyni s předběžnými závěry ohledně jí předloženého důkazu faktury a znemožnil jí, aby se proti těmto závěrům bránila ještě v odvolacím řízení a v reakci na tyto závěry navrhla případné další důkazy. A dále krajský soud shledal porušení § 92 odst. 1 a 2 daňového řádu, neboť žalovaný neprovedl jako důkaz obsah spisu jiného daňového subjektu. Žalobkyně chtěla listinami z tohoto spisu prokázat, že společnost WEBERA, s.r.o., pořídila zboží, za něž byla doměřena DPH žalobkyni, pro tento jiný daňový subjekt, a předmětné zboží tak nemohlo být zároveň pořízeno pro ni. S ohledem na uvedené zrušil krajský soud rozhodnutí žalovaného pro vadu řízení a pro nezákonnost.
Žalovaný (stěžovatel) proti rozsudku krajského soudu podal včasnou kasační stížnost, ve které předně uvedl, že žalobkyně nepřiznala daň na výstupu ze zboží (solárních panelů v hodnotě EUR 123.089,09) dovezeného a propuštěného celním úřadem do režimu volného oběhu a uvedeného na Jednotném správním dokladu ze dne 16. 3. 2011 (dále jen „JSD“). Protože zboží bylo propuštěno ve prospěch žalobkyně a ta neprokázala jeho použití pro svou ekonomickou činnost, nebyl jí přiznán nárok na odpočet a byla…
