0.1
Právní předpisy upravující povinnost vést zdravotnickou dokumentaci
JUDr. Magda Václavíková
Zdravotnická dokumentace je nedílnou součástí poskytování zdravotních služeb. Její vedení a s ní související práva a povinnosti upravuje řada právních předpisů různé právní síly od mezinárodních smluv přes zákony až po vyhlášku stanovující podrobné náležitosti zdravotnické dokumentace.
Základním právním předpisem je Úmluva o lidských právech a biomedicíně, která byla publikována jako sdělení č. 96/2001 Sb. m. s. a která tvoří součást právního řádu ČR, s níž musejí být v souladu všechny zákonné a podzákonné normy. Zdravotnické dokumentace se týká článek 10 odst. 2 této úmluvy, podle kterého je každý oprávněn znát veškeré informace shromažďované o jeho zdravotním stavu, zároveň je však nutné respektovat přání každého nebýt takto informován.
Podrobněji upravuje podmínky vedení zdravotnické dokumentace zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších přepisů (dále jen "zákon o zdravotních službách" nebo "ZZS"), a to zejména ve znění novelizace zákonem č. 240/2024 Sb. účinné ode dne 1. 10. 2024, která se významnou měrou dotýká právě oblasti zdravotnické dokumentace.
Zákon nově vymezuje zdravotnickou dokumentaci bez ohledu na její formu pozitivně jako soubor informací vedených, zpracovávaných a uchovávaných poskytovatelem za účelem poskytování zdravotních služeb konkrétnímu pacientovi, a to bez ohledu na to, zda byly získány od pacienta, od jiného poskytovatele nebo jiných osob či vlastní činností poskytovatele. Zároveň stanoví, že za zdravotnickou dokumentaci se nepovažují informace, které poskytovatel získal v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, a to i ze zdravotnické dokumentace jím zpracovávané, pokud účelem jejich zpracování není poskytování zdravotních služeb konkrétnímu pacientovi, ale výhradně jiný účel. Za zdravotnickou dokumentaci se rovněž nepovažují informace ze zdravotnické dokumentace pro účely vědy a výzkumu, které jsou anonymizovány tak, aby z nich nebyla rozpoznatelná identita pacienta. Negativním vymezením pojmu by zároveň mělo dojít k odstranění právní nejistoty pramenící z příliš obecné definice zdravotnické dokumentace.
Do zákona tak bylo doplněno účelové vymezení zdravotnické dokumentace, které dosud v definici zdravotnické dokumentaci chybělo. Podstatným hlediskem pro určení, zda se jedná o zdravotnickou dokumentaci či nikoliv, tedy bude hledisko, za jakým účelem jsou informace zpracovávány. Pokud slouží pro poskytování zdravotních služeb (například zdravotní stav pacienta, jeho údaje, medikace, vzdání se práva na informace atd.), o zdravotnickou dokumentaci se jedná. Naopak pokud slouží výhradně pro jiné účely (například podklady pro vyúčtování zdravotním pojišťovnám, spisy pro účely vedení právních sporů apod.), o zdravotnickou dokumentaci se nejedná.
Pokud informace obsažené ve zdravotnické dokumentaci budou osobními údaji, pak budou podléhat podmínkám nařízení…