5.1.26
Zaměstnavatelé v sektoru zdravotnictví – změny k 1. 1. 2025
Ing. Antonín Daněk
Zaměstnavateli jsou ve zdravotnictví například nemocnice, lékárny, lázně anebo třeba také lékaři se sestrou jako jedním zaměstnancem. Pro všechny činné subjekty vyplývají povinnosti z dané právní úpravy zdravotního pojištění.
V následujícím textu je uveden přehled nejdůležitějších změn u zaměstnavatelů v oblasti placení pojistného ve zdravotním pojištění v právních podmínkách platných od 1. ledna 2025. Od tohoto data se zvýšila minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance (zaměstnavatele, který je plátcem pojistného), kdy toto minimum musí být dodrženo při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Dále se zvýšila platba státu zdravotním pojišťovnám za tzv. státní pojištěnce včetně navazujícího zvýšení odpočitatelné částky příjmu za podmínek specifikovaných v ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. A nové jsou i rozhodné částky příjmu, například u zaměstnanců pracujících na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
NahoruPlacení pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance
Vyměřovacím základem zaměstnance pro placení pojistného na zdravotní pojištění je úhrn příjmů zúčtovaných zaměstnavatelem za podmínek daných ustanovením § 3 odst. 1 a násl. zákona č. 592/1992 Sb.
Jestliže hrubý příjem zaměstnance nedosahuje v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, provádí zaměstnavatel dopočet a následný doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu (tedy do hodnoty minimální mzdy) při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. K takové situaci dochází zpravidla při zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy nebo u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr – v situaci, kdy se jedná o jediné zaměstnání a při odvodu pojistného musí být dodrženo stanovené minimum.
Jestliže se ze zákonných důvodů (§ 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb.) snižuje minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část, musí být odvedeno pojistné alespoň z tohoto sníženého vyměřovacího základu, tedy včetně případného dopočtu a doplatku pojistného do této poměrné části. K takovým situacím dochází například při zaměstnání kratším než celý kalendářní měsíc nebo v případě nemoci zaměstnance.
Zvýšení minimální mzdy k datu 1. ledna 2025 na částku 20 800 Kč se v souvislosti s placením pojistného zaměstnavatelem dále projeví především při:
a) provádění dopočtu a doplatku pojistného za situace, kdy má zaměstnanec více zaměstnavatelů a v úhrnu příjmů není minima 20 800 Kč dosaženo,
b) odvodu pojistného v případě poskytnutého neplaceného volna nebo při vykázané neomluvené absenci – bez ohledu na rozsah takových nepřítomností zaměstnance v zaměstnání musí být (mimo zákonných výjimek) dodržen minimální vyměřovací základ nebo jeho poměrná část,
c) řešení přečerpané dovolené, kdy minimum musí být (při odečtení zúčtované náhrady mzdy za dovolenou) dodrženo i v kalendářním měsíci, ve kterém zaměstnání končí,
d) neplatném rozvázání pracovního poměru – odvodem minimálního pojistného (hrazeného zaměstnavatelem) za období, na které je osoba jako zaměstnanec zpětně přihlašována. Kdyby však měl zaměstnavatel potvrzeno, že po předmětné období bylo minimum ve zdravotním pojištění zajištěno jiným způsobem (například odvodem pojistného u jiného zaměstnavatele nebo se jedná o osobu, za kterou je plátcem pojistného stát), pak by toto minimální pojistné nemuselo být placeno.
Minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrná část, musí být ve zdravotním pojištění dodržen i při zaměstnávání osob ze zahraničí, podléhajících z titulu zaměstnání u českého zaměstnavatele našemu systému veřejného zdravotního pojištění.
Minimální vyměřovací základ naopak nemusí být dodržen u osob vyjmenovaných jako výjimky v ustanovení § 3 odst. 8 ZPZP – v těchto situacích je vyměřovacím základem zaměstnance dosažený příjem, tedy relevantně částka i nižší než 20 800 Kč.
NahoruPodmínky v tzv. nekolidujícím zaměstnání
Podle ustanovení § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, může uchazeč o zaměstnání, který nepobírá podporu v nezaměstnanosti, současně vykonávat závislou činnost (pracovní poměr, služební poměr, dohoda o pracovní činnosti), pokud příjem za kalendářní měsíc nepřevýší polovinu minimální mzdy, tj. od ledna 2025 částku 10 400 Kč. V rámci tohoto tzv. nekolidujícího zaměstnání již nelze sjednávat dohody o provedení práce. Také není ve zdravotním pojištění u pojištěnce přípustný souběh výkonu samostatné výdělečné činnosti a registrace uchazeče o zaměstnání na úřadě práce.
NahoruOsoby bez zdanitelných příjmů
Za osobu bez zdanitelných příjmů se považuje pojištěnec, který není v rámci příslušného kalendářního měsíce ani jeden den zaměstnán, nepodniká a současně není za něj plátcem pojistného stát. Osoby bez zdanitelných příjmů platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda, částka pojistného vždy činí 13,5 % z aktuální výše minimální mzdy.
To znamená, že měsíční platba pojistného osobami bez zdanitelných příjmů představuje od 1. ledna 2025 částku 2 808.
NahoruPrůměrná mzda a rozhodné částky příjmu ve zdravotním pojištění
V přímé souvislosti s placením pojistného zaměstnavateli (i osobami samostatně výdělečně činnými) hraje ve zdravotním pojištění důležitou roli institut průměrné mzdy. Pojem průměrné mzdy naleznete v ustanovení § 3a odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. Za průměrnou mzdu se pro účely zdravotního pojištění považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Takto vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.
Od 1. ledna 2025 platí ve zdravotním pojištění ve dvou dále uvedených situacích nové rozhodné částky příjmu, a sice 4 500 Kč a 11 500 Kč, obě vycházející z hodnoty průměrné mzdy.
Podle § 6 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se částka rozhodného příjmu zvýší od 1. ledna kalendářního roku, pokud jedna desetina součinu všeobecného vyměřovacího základu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění, který o dva roky předchází tomuto kalendářnímu roku, a přepočítacího koeficientu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu bude po zaokrouhlení na celou pětisetkorunu směrem dolů vyšší než dosud platná částka rozhodného příjmu; rozhodný příjem se stanoví ve výši této desetiny po tomto zaokrouhlení. Výši rozhodného příjmu vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv sdělením.
Podle nařízení vlády České republiky č. 282/2024 Sb. ze dne 18. 9. 2024 představuje výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2023 hodnotu 43 682 Kč. Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu činí 1,0658. Součinem těchto dvou částek dostaneme po zaokrouhlení na celou korunu nahoru průměrnou mzdu pro rok 2025 ve výši 46 557 Kč. Na základě výpočtu dle ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb. (viz výše) činí rozhodná částka příjmu 4 500 Kč. V této souvislosti podpůrně odkazujeme na Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 308/2024 Sb. ze dne 17. 10. 2024.
Z uvedeného tak plyne, že první rozhodnou částku příjmu představuje od 1. 1. 2025 hodnota 4 500 Kč, která hraje roli u osob uvedených v následujícím bodě 1.
1) Osoby jako zaměstnanci podle podmínek bodů 4 – 6 § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb.
V právních podmínkách platných od 1. 1. 2025 se osoba považuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance při příjmu alespoň 4 500 Kč u:
