Mgr. Bc. Martin Kůs
K odst. 1
Zdravotnická dokumentace se zpravidla skládá z většího množství listů. Toto ustanovení pak upravuje, jaké náležitosti musejí být uvedeny na každém listě zdravotnické dokumentace.
K výkladu jednotlivých pojmů je možné odkázat na komentář k § 1 odst. 1 vyhlášky o zdravotnické dokumentaci.
Výsledky vyšetření, které nejsou v listinné podobě (typicky grafické, audiovizuální nebo digitální záznamy), musí být označeny alespoň tak, že lze určit, kterého pacienta se týkají. Tato dílčí změna zakotvená novelou vyhlášky o zdravotnické dokumentaci z roku 2018 nabyla účinnosti až od 1. 11. 2018.
Jedinečný resortní identifikátor pacienta přiděluje vždy Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky (ÚZIS), který jej posléze sděluje poskytovateli zdravotních služeb (k tomu viz § 71c odst. 1 ZZS).
K odst. 2
Příloha č. 1 k vyhlášce o zdravotnické dokumentaci definuje minimální obsah samostatných částí zdravotnické dokumentace. S ohledem na skutečnost, že název přílohy zní „minimální obsah samostatných částí zdravotnické dokumentace” mohlo by to vést k mylnému dojmu, že u samostatných částí dokumentace uvedených v příloze, postačí, když budou obsahovat informace uvedené v této příloze.
Podle tohoto odstavce však musí (nestanovuje-li příloha č. 1 výslovně něco jiného) obsahovat též:
a) identifikační údaje poskytovatele,
b) identifikační a kontaktní údaje pacienta,
c) jméno, popřípadě jména, příjmení a podpis zdravotnického pracovníka nebo jiného odborného pracovníka, který provedl zápis do zdravotnické dokumentace; to…