Ošetřování a otcovská v souvislostech zdravotního pojištění

1.19

Ošetřování a otcovská v souvislostech zdravotního pojištění

Ing. Antonín Daněk

Podle právní úpravy platné do konce roku 2021 nebylo pro nárok na ošetřovné podmínkou žití ve společné domácnosti jen u rodiče a jeho dítěte do 10 let věku. Od 1. ledna 2022 není žití ve společné domácnosti vyžadováno u:

• příbuzných v přímé linii, tj. mezi rodičem a jeho dítětem, prarodičem a vnukem atd.,

• sourozence zaměstnance nebo ošetřování manžela (manželky) zaměstnance, registrovaného partnera (registrované partnerky) zaměstnance, rodičů manžela (manželky) nebo registrovaného partnera (registrované partnerky) zaměstnance.

V ostatních případech je při ošetřování člena rodiny podmínkou žití ošetřované a ošetřující osoby ve společné domácnosti.

 NahoruOšetřovné a zdravotní pojištění

Ustanovení § 191 ZP definuje jako překážku v práci na straně zaměstnance mj. dobu ošetřování dítěte mladšího než 10 let nebo jiné fyzické osoby v případech podle § 39 ZNP. Této překážce v práci na straně zaměstnance, po kterou je zaměstnavatel povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci, musí zaměstnavatel věnovat ve zdravotním pojištění zvýšenou pozornost především v situacích, kdy tato překážka trvá po dobu kratší než celý kalendářní měsíc – v takovém případě musí být proveden výpočet a zajištěn odvod pojistného nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu podle počtu kalendářních dnů trvání této překážky (viz dále uvedené příklady).

K nutnosti dodržet při odvodu pojistného zákonné minimum nepřihlíží zaměstnavatel tehdy, pokud pro zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) neplatí minimální vyměřovací základ dle ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. U těchto zaměstnanců je vždy vyměřovacím základem dosažený příjem, tedy částka i nižší než 20 800 Kč. Jestliže naopak trvá překážka v práci po celý kalendářní měsíc, pojistné se v případě pracovní smlouvy neodvádí – viz ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb.

Poznámka:

Aby bylo povinností zaměstnavatele odvádět pojistné u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, musí příjem na dohodu o pracovní činnosti činit alespoň 4 500 Kč a u dohody o provedení práce alespoň 11 500 Kč. Také platí, že pro účel vzniku zaměstnání (osoba je z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem) se sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

 NahoruPodpůrčí doba

Podpůrčí doba u ošetřovného počíná prvním kalendářním dnem potřeby ošetřování a činí nejdéle 9 kalendářních dnů. Jde-li o osamělého zaměstnance, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku, činí podpůrčí doba nejdéle 16 kalendářních dnů. Podpůrčí doba neběží po dobu ústavní péče ošetřované osoby ve zdravotnickém zařízení. Výše ošetřovného od prvního kalendářního dne činí 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu za kalendářní den.

 NahoruStanovení vyměřovacího základu zaměstnance

Pro odvod pojistného zaměstnavatelem je důležité, zda se na zaměstnanou osobu (a zaměstnavatele) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrnou část, či nikoli.

A) Minimum musí být ve zdravotním pojištění dodrženo

Pokud překážka v práci na straně zaměstnance trvá po dobu kratší než celý kalendářní měsíc ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., snižuje se toto minimum na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů, kdy tato překážka netrvala. Pro účely zdravotního pojištění není přitom rozhodující, zda se jedná o kalendářní dny ošetřování placené nebo již neplacené.