č. 3233/2015 Sb. NSS, Odpady: autovraky
č. 3233/2015 Sb. NSS
Odpady: autovraky
k § 3, § 14 odst. 1, § 36 písm. a), § 37b odst. 1 písm. a), § 37c odst. 1 písm. a) a § 78 odst. 2 písm. h) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do roku 2008*)
I. Motorové vozidlo, které již není způsobilé k provozu na pozemních komunikacích a které je určeno k rozebrání na náhradní díly, je třeba považovat za autovrak ve smyslu § 36 písm. a) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, a tedy za odpad ve smyslu § 3 téhož zákona, pokud v řízení podle § 78 odst. 2 písm. h) zákona o odpadech, ve znění účinném do 30.9.2013 (nyní § 3 odst. 8 téhož zákona), nebyl prokázán opak.
II. Rozebírání autovraků na náhradní díly lze podle § 37b odst. 1 písm. a) a § 37c odst. 1 písm. a) ve spojení s § 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, provádět pouze v zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů, k jehož provozování byl příslušným správním orgánem udělen souhlas.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2015, čj. 5 As 63/2013-51)
Prejudikatura: č. 1946/2009 Sb. NSS; rozsudky Soudního dvora ze dne 28. 3. 1990, Vessoso a Zanetti (spojené věci C-206/88 a C-207/88, Recueil, s. I-1461), ze dne 25. 6. 1997, Tombesi a další (spojené věci C-304/94, C-330/94, C-342/94 a C-224/95, Recueil, s. I-3561), a ze dne 7.9. 2004, Van de Walle a další (C-1/03, Sb. rozh., s. I-7613).
Věc: Společnost s ručením omezeným Autoservis Jaroslav Veis proti Ministerstvu životního prostředí o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobkyně.
Česká inspekce životního prostředí (dále jen „správní orgán I. stupně“) svým rozhodnutím ze dne 5. 5. 2009 uložila žalobkyni pokutu ve výši 100 000 Kč za správní delikt dle § 66 odst. 4 písm. b) zákona o odpadech, kterého se žalobkyně měla dopustit tím, že minimálně v roce 2008 rozebírala odpady definované podle § 36 zákona o odpadech jako autovraky za účelem získání náhradních dílů, které spolu se vzniklými odpady shromažďovala na pozemku v k. ú. Doudlevce a následně je prodávala či využívala při opravách automobilů. Žalobkyně tím, že s odpady nakládala v zařízení, která nebyla k nakládání s odpady určena podle zákona o odpadech, porušovala podle správních orgánů § 12 odst. 2 zákona o odpadech.
Proti rozhodnutí o uložení pokuty podala žalobkyně odvolání, které žalovaný svým rozhodnutím ze dne 27. 7. 2009 zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Městského soudu v Praze, v níž kromě jiného zpochybňovala právní posouzení správních orgánů, že na předmětném pozemku shromažďuje odpad. Dle přesvědčení žalobkyně nešlo o věci, kterých by se někdo zbavoval nebo kterých by se chtěl někdo zbavit, ale o věci, které jsou dále využívány ke komerčním účelům, konkrétně pro opravárenství, které je v uvedeném místě provozováno. Nešlo tedy o odpad (autovraky), ale o věci, ze kterých jsou demontovány náhradní díly dále používané a využívané při opravách vozidel přijatých žalobkyni do opravy od různých zákazníků, kteří do svých starších vozidel nechtějí pořizovat nové náhradní díly, neboť jsou v mnoha případech velmi drahé.
Žalobkyně dále mimo jiné podotkla, že odpady jsou řádně evidovány a že má souhlas k nakládání s nebezpečnými…
