č. 4454/2023 Sb. NSS, Daňové řízení: postup k odstranění pochybností; úrok z vratitelného přeplatku; úrok z neoprávněného jednání správce daně
č. 4454/2023 Sb. NSS
Daňové řízení: postup k odstranění pochybností; úrok z vratitelného přeplatku; úrok z neoprávněného jednání správce daně
k § 140 odst. 1 větě první a § 148 daňového řádu
k § 155 odst. 5 a § 254 odst. 1 daňového řádu ve znění účinném do 31. 12. 2020
I. Pokud z důvodu, že došlo k uplynutí lhůty pro stanovení daně podle § 148 daňového řádu, správce daně ztratil pravomoc daňovému subjektu daň stanovit, postup k odstranění pochybností týkající se této daně nesplňuje zákonem zamýšlený účel, neboť není podkladem pro vydání rozhodnutí, kterým se daň stanovuje. Postup k odstranění pochybností proto v takovém případě nevyvolá zákonem předvídané právní následky a je na něj třeba hledět, jako by nebyl vůbec zahájen. Pro stanovení daně pak neexistuje jiný podklad než daňové tvrzení samotného daňového subjektu a odpadá překážka pro konkludentní vyměření daně v souladu s tvrzením daňového subjektu podle § 140 odst. 1 věty první daňového řádu. K takovému vyměření je správce daně povinen přistoupit.
II. Není možné, aby za stejné období příslušel daňovému subjektu nárok jak na úrok z vratitelného přeplatku podle § 155 odst. 5 daňového řádu, tak na úrok z nezákonného postupu správce daně podle § 254 odst. 1 daňového řádu, neboť tyto nároky se navzájem vylučují plní totiž obdobný účel, ale každý z nich z jiných skutkových důvodů. Zatímco úrok podle § 155 odst. 5 daňového řádu představuje paušalizovanou náhradu škody způsobenou prodlením správce daně s jinak zákonným vyměřením nadměrného odpočtu, úrok podle § 254 odst. 1 daňového řádu představuje paušalizovanou náhradu škody způsobenou nesprávným (nezákonným) úředním postupem.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 12. 2022, čj. 2 Afs 60/2021-23)
Prejudikatura: č. 3565/2017 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 5/2007 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 493/05), č. 39/2011 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 3244/09) a č. 271/2016 Sb.; rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. 11. 1995, Pressos Compania Naviera S.A. a další proti Belgii (stížnost č. 17849/91).
Věc: EKO Logistics, s. r. o., proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o přiznání úroku z neoprávněného jednání správce daně, o kasační stížnosti žalobkyně.
Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) rozhodl dne 25. 6. 2018 ve věci žádosti žalobkyně o přiznání úroku z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 daňového řádu ve znění účinném do 31. 12. 2020 tak, že úrok nepřiznal.
Žalobkyně proti rozhodnutí správce daně podala odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 7. 2019 zamítl. Podle žalovaného správce daně postupoval v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 3244/09, č. 39/2011 Sb. ÚS. Žalobkyně uplatňovala nadměrný odpočet na DPH za zdaňovací období říjen 2012. S ohledem na marné uplynutí lhůty pro stanovení daně správce daně nevydal ve věci rozhodnutí o stanovení daně. Na DPH za toto zdaňovací období tak bylo nutné pohlížet jako na daň stanovenou v souladu s tvrzením žalobkyně, tedy jako na daň pravomocně vyměřenou postupem dle § 140 odst. 1 daňového řádu ve výši neodchylující se od…
