č. 59/2004 Sb. NSS, Řízení před soudem: poučovací povinnost soudu
č. 59/2004 Sb. NSS
Řízení před soudem: poučovací povinnost soudu
Azyl: právo na spravedlivý proces před soudem
k čl. 37 odst. 2 a 4 Listiny základních práv a svobod
k § 36 odst. 1 a § 51 soudního řádu správního
Cizinka v řízení o azylu musí být o právu vyjádřit se k možnosti rozhodnout o věci samé bez jednání (§ 51 s. ř. s.) poučena v jazyce, jemuž rozumí.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2003, čj. 5 Azs 5/2003-33)
Věc: Inna L. (Kazašská republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobkyně.
Rozhodnutím žalovaného Ministerstva vnitra ze dne 18. 9. 2002 nebyl stěžovatelce udělen azyl z důvodů nesplnění podmínek stanovených v § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Současně bylo rozhodnuto o tom, že se na ni nevztahuje překážka vycestování podle § 91 zákona. Podáním ze dne 24. 10. 2002 žalobkyně u Vrchního soudu v Praze požádala o opětovné přezkoumání záležitosti. Uvedla, že došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu, takže se nemůže v současné době vrátit do Kazachstánu. Podání bylo po datu 1. 1. 2003 postoupeno k dalšímu řízení jako žaloba (§ 32 a § 33 zákona o azylu) Krajskému soudu v Plzni.
Dne 19. 3. 2003 převzala žalobkyně výzvu krajského soudu, aby se vyjádřila k tomu, zda souhlasí s případným rozhodováním soudu bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.), o právu uplatňovat náhradu nákladů a o možnosti namítnout podjatost soudce. Byla rovněž vyzvána, aby soudu sdělila, zda ovládá český jazyk, či zda je třeba, aby byl k případnému ústnímu jednání přibrán tlumočník, a dále aby označila jazyk, který ovládá nebo jemuž rozumí. S nedodržením stanovené lhůty spojil soud ve své výzvě ve všech případech fikci negativního vyjádření. Ve stanovené lhůtě stěžovatelka na výzvu nereagovala.
Krajský soud pak rozsudkem ze dne 29. 4. 2003 žalobu zamítl, neboť žalobkyně neuvedla žádné jiné žalobní důvody než skutečnost, že se zhoršil její stav a nemůže se vrátit do Kazachstánu, přičemž toto tvrzení dále nijak nekonkretizovala.
Podanou kasační stížností se stěžovatelka u Nejvyššího správního soudu domáhala zrušení napadeného rozsudku pro nezákonnost. Namítla, že u ní byly dány důvody pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť má odůvodněný strach z pronásledování ve své mateřské zemi z důvodů svého náboženského přesvědčení. Rovněž se domnívá, že je na její straně dána i překážka vycestování podle § 91 odst. 1 zákona o azylu, neboť návratem by byl ohrožen její život z důvodů náboženského přesvědčení; státní orgány její země nejsou schopny jí poskytnout účinnou ochranu. Připustila, že nebyla schopna v průběhu řízení před správním orgánem ani před soudem vše řádně objasnit a vysvětlit z důvodu, že neovládá dostatečně český jazyk. Vytkla krajskému soudu, že jí nebyla poskytnuta zákonná poučení v jejím mateřském jazyce; proto nereagovala ani na soudní výzvu, neboť jejímu obsahu nerozuměla. Z uvedeného důvodu má za to, že byla…
