č. 734/2005 Sb. NSS, Důchodové pojištění: souběh starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti
č. 734/2005 Sb. NSS
Důchodové pojištění: souběh starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti
k § 37 odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 425/2003 Sb.
§ 118a odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákonů č. 160/1995 Sb. a č. 134/1997 Sb.
Pokud poživatel starobního důchodu vykonával výdělečnou činnost na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr, jež byla formálně označena jako dohoda o provedení práce, avšak podle obsahu se jednalo o dohodu o pracovní činnosti, přičemž jeho příjem v jednotlivých měsících přesáhl dvojnásobek životního minima, výplata důchodu mu podle ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 425/2003 Sb., za uvedené období nenáležela.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27.5. 2004, čj. 2 Ads 48/2003-85)
Věc: Marie P. v P. proti České správě sociálního zabezpečení o vrácení vyplaceného starobního důchodu, o kasační stížnosti žalobkyně.
Žalovaná dne 14. 2. 2002 vydala rozhodnutí, kterým žalobkyni uložila povinnost podle § 118a odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“), vrátit přeplatek na starobním důchodu v částce 88 342 Kč. Rozhodnutí odůvodnila tím, že v době od 1. 1. 2000 do 31. 3. 2000, od 1. 5. 2000 do 30.6.2000, od 1.8.2000 do 31.5.2001 přesáhl příjem stěžovatelky z výdělečné činnosti dvojnásobek částky životního minima platné pro jednotlivce k 1. dni kalendářního měsíce výkonu této činnosti. Hrubý příjem stěžovatelky pak činil v r. 2000 v lednu - 8640 Kč, v únoru - 8960 Kč, v březnu -8830 Kč, v květnu - 8050 Kč, v červnu -11020 Kč, v srpnu - 9660 Kč, v září 8720 Kč, v říjnu - 9240 Kč, v listopadu - 10 800 Kč a v období od prosince r. 2000 do května r. 2001 každý měsíc 8140 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu (opravný prostředek), v níž nesouhlasila s rozhodnutím žalované a namítala, že dle dohod o provedení práce nepřekročila stanovený limit 100 hodin za rok. Dále namítla, že v rozhodnutí žalované není uvedeno, jaké zákonem stanovené podmínky pro výplatu důchodu nesplnila, a proto je třeba toto rozhodnutí považovat za nedostatečně odůvodněné (§47 odst. 3 správního řádu). Městský soud v Praze doplnil dokazování a napadeným rozsudkem ze dne 9.4.2003 žalobu zamítl.
Žalobkyně (stěžovatelka) rozsudek napadla kasační stížností. Nezákonnost rozsudku spatřovala v tom, že městský soud nesprávně posoudil dohody o provedení práce jako neplatné. Dle názoru stěžovatelky jsou tyto dohody platné, neboť se svým obsahem ani účelem nepříčily zákonu ani zájmům společnosti a splňovaly podstatné náležitosti stanovené v § 236 zákoníku práce. K omezení dohody o provedení práce na 100 hodin ročně u téhož zaměstnavatele stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že zmíněných 100 hodin je pouze předpokládaný rozsah práce, a nikoli skutečně odpracovaný. V daném případě se zaměstnavatel se stěžovatelkou dohodl na výsledku a při uzavírání dohod nepředpokládal, že…
