4.1.2
Co je lege artis a kdo to posoudí
JUDr. Jan Mach
Nejčastější otázkou v případě trestního oznámení, občanskoprávní žaloby, stížnosti profesní komoře nebo krajskému úřadu i v případě, kdy postup lékaře posuzuje zaměstnavatel v pracovněprávním vztahu, je otázka, zda lékař postupoval tzv. lege artis. Pojem lege artis dříve diskutovaný (kdysi jej advokát JUDr. Tomáš Sokol označil za často užívaný pojem neznámého obsahu) je dnes synonymem pojmu náležitá odborná úroveň, tak jak je tento pojem definován v zákoně o zdravotních službách. V trestním řízení, je-li zkoumána trestní odpovědnost lékaře za usmrcení z nedbalosti nebo ublížení na zdraví z nedbalosti, v občanskoprávním řízení, je-li požadována náhrada škody nebo nemajetkové újmy, v pracovněprávním řízení, je-li zaměstnanci dána výpověď pro porušení pracovních povinností spočívajících v chybném odborném postupu, v disciplinárním řízení, řeší-li profesní komora otázku odpovědnosti lékaře za disciplinární provinění, vždy je kardinální důkazní otázkou, zda byl dodržen postup lege artis, tedy postup na náležité odborné úrovni či nikoli.
Zákon o zdravotních službách nově definuje postup lege artis, tedy náležitou odbornou úroveň poskytování zdravotních služeb tak, že povinností poskytovatelů zdravotních služeb i všech zdravotnických pracovníků je poskytovat zdravotní služby v souladu s pravidly vědy a uznávanými medicínskými postupy, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti (§ 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Co vyplývá z této definice lege artis, tedy náležité odborné úrovně poskytování zdravotních služeb pro lékaře:
- Lékař není vázán žádnými standardy ani povinnými závaznými postupy, které musí dodržet, ale svobodně volí po dohodě s pacientem a s ohledem na jeho individualitu kterýkoli uznávaný medicínský postup, který je v souladu s pravidly medicínské vědy. Zvolí-li kterýkoli uznávaný postup, postupuje vždy na náležité odborné úrovni – lege artis.
- Jak výslovně uznává zákon o zdravotních službách, může lékař s ohledem na specifiku případu a individualitu pacienta zvolit i jiný než obecně uznávaný medicínský postup. V takovém případě musí odlišný postup dostatečně odůvodnit ve zdravotnické dokumentaci [§ 47 odst. 3 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
- Při hodnocení postupu lékaře je vždy třeba brát v úvahu konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Jeho postup je nutno hodnotit z pohledu tzv. ex ante, tedy jak se stav jevil lékaři v okamžiku, kdy rozhodoval o dalším postupu, nikoli z pohledu ex post, za situace, kdy je výsledek již znám.
Otázku definice lege artis, tedy náležité odborné úrovně poskytování zdravotních služeb, řešil rovněž Ústavní soud, který přijal nález sp. zn. Pl. ÚS 1/12 a potvrdil, že definice lege artis včetně skutečnosti, že je třeba při hodnocení, zda postup byl či nebyl na náležité odborné úrovni, přihlížet ke konkrétním podmínkám a objektivním možnostem, je zcela v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
K problematice non lege artis se rovněž několikrát vyjádřil Nejvyšší soud ČR, který se vždy přiklonil k uznávanému soudnímu rozhodnutí – judikátu sp. zn. 7 Tdo 219/2005, který posuzuje, co v trestně- právní nauce lze považovat za tzv. non lege artis. Zdůrazňuje, že samotný diagnostický omyl za situace, kdy lékař mohl volit z několika možných hypotéz, sám o sobě nelze označit za postup non lege artis. Tím ovšem může být nevyužití dostupných diagnostických metod, které se standardně v dané situaci využívají, a bezdůvodně využity nebyly. Tento judikát však rovněž výslovně upozorňuje, že postup lékaře je třeba vždy hodnotit z pohledu tzv. ex ante, tedy jak se stav jevil v okamžiku, kdy rozhodoval o dalším postupu při léčbě.
Velmi závažnou otázkou je, kdo je kompetentní posoudit, zda lékař v konkrétním případě postupoval na náležité odborné úrovni, tedy lege artis, či nikoli.…
