B1. Vymezení věcného rámce standardu
Použité pojmy a zkratky:
TNP – topical negative pressure
DACC – dialkylkarbamoylchloridová kyselina
NCONZO – Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských
zdravotnických oborů
ICHS – ischemická choroba srdeční
LDN – léčebna dlouhodobě nemocných
SZM – speciální zdravotnický materiál
OFV – oddělení funkčního vyšetření
EWMA – Evropská asociace společnosti hojení ran
WBP – wound bed preparation
MMP – matrix metaloproteináza
TIMP – tkáňový inhibitor MMP
MR – magnetická rezonance
ECM – extracelulární matrix
CT – počítačová tomografie
NahoruÚvod
Je obecně známo, že léčba chronických ran je spojena s vysokými
ekonomickými náklady, které jsou v mnoha zemích exaktně vyčísleny. Proto snahou
všech, kteří jsou zapojeni do péče o ránu, je, aby léčba byla co nejvíce
racionální a efektivní nejenom z pohledu ekonomického, ale i z hlediska
výsledků léčby. K tomu, aby léčba mohla probíhat tímto způsobem, přispěla v
nedávných letech řada faktů.
Zřetelně se zvýšily znalosti o fyziologickém a patofyziologickém
hojení ran a o faktorech s hojením ran spojených, výrazně se zlepšily
konzervativní i radikální chirurgické metody ošetřování ran. Zavádějí se nové
chirurgické a chirurgicko-plastické metody, ve zvýšené míře se používají
biologická krytí, na rány se za účelem urychlení hojení aplikují kromě
dermoepidermálních humánních štěpů, allo- a autotransplantáty keratinocytů, v
léčbě akutních ran a chronických defektů se používají biosyntetické kožní
deriváty, které podobně jako bioinženýrská kožní tkáň Apligraf (HSE) slouží k
okamžitému krytí ran.
Přesto v hojení chronických ran všeho druhu převládá léčba
konzervativní. Rozvíjející se farmaceutický průmysl přinesl v posledních třech
desetiletích na trh t. č. již tisíce nových krytí ran a obvazového materiálu,
pozitivně se uplatňujících v jednotlivých fázích hojení ran. Tato krytí,
označovaná také jako krytí pro vlhké hojení ran, spojená s novým a zcela
odlišným způsobem ošetřování ran, nahrazují a postupně vytlačují dosud
používanou klasickou léčbu ran, sestávající především z masťových extern a
obkladů. Má-li být léčba těmito prostředky účinná, je třeba mít dostatečné
znalosti o fázovém hojení ran a faktorech ovlivňujících hojení, o materiálovém
složení a z toho rezultujícího účinku jednotlivých krycích prostředků, stejně
tak je třeba si osvojit praktické dovednosti související s novými ošetřovacími
metodami a dbát na kvalitu ošetřovatelské péče.
Na základě nových poznatků základního a aplikovaného výzkumu v
oblasti hojení ran a moderních způsobů jejich léčby je třeba nově koncipovat
problematiku hojení ran a péče o ránu (wound healing, wound care).
Tyto pojmy jsou v zemích západního světa běžně používány a slouží
především k provádění koordinované péče o rány všeho druhu, řízené „wound
managementem“. Léčba chronických ran se stává vysoce specializovanou činností
multidisciplinárního charakteru a jsou do ní začleněni všeobecní (praktičtí)
lékaři, odborní lékaři – dermatologové, chirurgové, plastičtí chirurgové,
internisté, diabetologové, geriatři, bakalářky ošetřovatelské péče a dále
sestry všeobecné, sestry specialistky a domácí péče. V mnoha státních i
soukromých zdravotnických zařízeních vznikla „Centra léčby chronických ran“, ve
kterých se léčí buď rány všeho druhu nebo rány patřící do určitého
specializovaného oboru, byť i s mezioborovou spoluprací. Do koordinované péče o
ránu musejí být zapojeni i zaškoleni členové rodiny a sám pacient, od kterého
se vyžaduje maximální spolupráce.
Z výše uvedených medicínských aspektů vznikla v r. 2001 Česká
společnost pro léčbu chronické rány, s wound managementem koordinujícím činnost
osob zapojených do procesu hojení ran a péče o ránu všeho druhu a
podílejícím se na vzdělávání v oblasti hojení ran. Účelem koordinované péče o
ránu je efektivní a ekonomicky zohledněné zhojení rány, u nezhojitelných
chronických ran dosáhnout touto cestou takového stupně ošetření, které
podstatně zvýší kvalitu života člověka ve všech dimenzích.
Definice rány:
Rána je definována jako porušení kontinuity kožního povrchu a
integrity organismu, porušení anatomické struktury a funkce kůže způsobené
různými příčinami, zasahujícími různě hluboko do tkání podkožních.
Klasifikace ran:
Rány lze klasifikovat různým způsobem, v některých případech může
být rána hodnocena kombinací několika klasifikačních schémat.
Klasifikační schémata vycházejí z různých hledisek hodnocení rány,
a proto se mohou rány dělit podle průběhu hojení, podle místa lokalizace, podle
rozsahu ztráty tkáně, podle stáří, podle etiologie, případně jinak. Nutno však
konstatovat, že neexistuje jednotné klasifikační schéma, podle kterého by se
dala každá rána přesně zařadit.
Základem klasifikace je dělení na rány akutní a chronické, které
se od sebe zásadně liší délkou doby hojení, neboť fyziologický proces hojení je
u chronických ran porušen a většinou se liší i způsobem vzniku.
Akutní rána je definována jako rána, která je výsledkem
traumatu nebo operačního zásahu – incize, excize – s fyziologickým hojením v
adekvátním časovém rozmezí, bez komplikací.
Rány akutní vznikají náhle ve zdravé tkáni:
- -
mechanické (operační, řezné, bodné, sečné, střelné)
- -
termické
- -
aktinické
- -
chemické
Chronická rána může vzniknout z jakékoliv rány akutní z
místních příčin (např. přidruženou infekcí), méně často z příčin celkových
(např. při selhání obranné schopnosti organismu). Často je však výsledkem
trofických tkáňových poruch, na kterých se podílí více faktorů.
Za chronickou ránu je považována taková rána, která má dobu hojení
delší než 6 týdnů. Jiným způsobem vyjádření chronické rány může být taková
rána, u které je fyziologicky probíhající proces hojení v jednom nebo v
několika místech narušen, neprobíhá v daném sledu a časovém rámci, formuje se
méněcenná tkáň, případně dochází ke vzniku nehojivého chronického defektu. EWMA
na XX. výročním kongresu v Ženevě v r. 2010 doporučila opustit označení
chronická rána a nahradit jej termínem nehojící se rána (non-healing
wound).
K chronickým ranám se řadí:
- -
bércové vředy
- -
diabetické ulcerace
- -
dekubity
- -
ulcerózně se rozpadající vaskulitidy
- -
ulcerace při autoimunních chorobách
- -
exulcerující malignity
- -
ulcerace po aktinoterapii
- -
popáleniny III. stupně
- -
a ostatní per secundam se hojící pooperační a
posttraumatické rány
Mezi nejčastěji se vyskytující chronické rány patří bércové vředy,
diabetické ulcerace a dekubity. Bércové vředy a ulcerace diabetické etiologie
jsou chronické rány, které se vyznačují nejenom dlouhou dobou hojení, ale i
tendencí k častým recidivám, není-li odstraněna jejich příčina.
Příčiny bércového vředu (nejčastější chronické rány):
- -
venózní
- -
arteriální
- -
hypertenze
- -
infekční
- -
lymfatické (při lymfedému)
- -
trombangiitis obliterans
- -
hematologické poruchy
- -
neuropatie
- -
autoimunní onemocnění
- -
metabolické (diabetické)
- -
tlakové (dekubity)
- -
arteficiální
- -
nádorové
- -
vrozené defekty
Příčiny diabetického vředu:
- -
makroangiopatie
- -
mikroangiopatie
- -
neuropatie
- -
infekce
Hojení ran
Hojení ran je proces, který vede k obnově poškozené tkáně a ke
kompletnímu uzavření kožního povrchu. V posledních třech dekádách minulého
století byla většina vědecko-výzkumných prací zaměřena na proces hojení, který
byl studován na molekulární a biologické úrovni. Většina těchto studií, které
vedly k rozšíření vědomostí a znalostí o procesu hojení, byla orientována na
fyziologické hojení, jež probíhá u akutních ran. Na základě těchto poznatků
byly studovány biochemické rozdíly v molekulárním prostředí a odchylky v hojení
u ran chronických. Hojení ran je složitý, koordinovaný komplex interakcí mezi
různými typy buněk a biochemických procesů, stimulovaný zánětlivými mediátory,
růstovými faktory a cytokíny.
Hojení ran akutních i chronických probíhá ve 3 fázích, které se
nezávisle prolínají. Každá fáze je charakterizována specifickými pochody, které
probíhají u akutní rány v určitém časovém sledu:
-
fáze zánětlivá: a) hemostáza (zástava krvácení –
vasokonstrikce, agregace trombocytů), b) inflamace (čištění rány –
vasodilatace, fagocytóza)
-
fáze proliferační: tvorba nové granulační vaskularizované
tkáně a epitelizace
-
fáze remodelační: diferenciace epitelu, vyzrávání kolagenních
vláken a tvorba jizvy
U chronických ran v důsledku příčiny, resp. několika
příčin, které se na vzniku rány podílejí, hojení neprobíhá přesně podle
uvedeného třífázového, časově limitovaného schématu. Hojení chronických ran je
nekoordinované, některé fáze jsou prodlouženy, zejména fáze inflamační a
proliferační. Porovnáním exsudátu akutních a chronických ran bylo zjištěno, že
u chronických ran je zvýšená hladina MMPs, které zapříčiňují degradaci ECM a
růstových faktorů. Současně byla zaznamenána snížená hladina TIMPs, snížená
mitotická aktivita buněk participujících na procesu hojení, poškozená syntéza
DNA fibroblastů, keratinocytů, vaskulárních a endoteliálních buněk. V
perzistujících chronických ranách se na rozdíl od akutních ran nacházejí
stárnoucí fibroblasty se sníženou schopností dělení. Tyto změny jsou následně
příčinou poruchy hojení.
Poruchy v průběhu hojení:
- -
stagnace čisticí fáze
- -
zpomalení granulační fáze
- -
chybějící epitelizace
- -
tvorba hypertrofických / atrofických jizev
- -
pooperační komplikace (seromy, hematomy, dehiscence ran)
- -
infekce mikrobiální, plísňová, virová
Hojení ran vyžaduje velkou buněčnou a tkáňovou regenerační
schopnost a současně reparační schopnost celého organismu. Proto je prognóza
hojení závislá na patologicko-anatomickém a patologicko-fyziologickém nálezu
postižené oblasti a na celkovém stavu organismu, což znamená, že hojení může
být nepříznivě ovlivněno četnými lokálními a systémovými faktory.
Uvedené faktory je třeba při léčbě ran identifikovat, kompenzovat,
případně zcela eliminovat.