Etické kodexy v přednemocniční péči

4.1.3.1

Etické kodexy v přednemocniční péči

Bc. Radek Mathauser, DiS., Fakulta humanitních studií UK, Praha

 NahoruVýjezdové skupiny

Přednemocniční neodkladnou péči poskytují výjezdové skupiny rychlé lékařské pomoci, rychlé zdravotnické pomoci a letecké záchranné služby (4). V zásadě je můžeme dělit na skupiny lékařské (rychlé lékařské pomoci a letecké záchranné služby) a nelékařské (rychlé zdravotnické pomoci).

Kodexy pro lékaře a nelékařské zdravotnické pracovníky

Obě zastoupené kategorie zdravotnických pracovníků, lékaři i nelékařští zdravotničtí pracovníci se mohou řídit vlastními stavovskými kodexy, tj. Etickým kodexem České lékařské komory, mezinárodně uznávaným Kodexem ICN (International Council of Nurses) nebo Kodexem sester či Etickými normami v ošetřovatelské péči, které reprezentují dosud oficiálně nepřijaté kodexy sester v národním měřítku (2).

Uvedené Etické kodexy lékařů a sester jsou svým pojetím univerzální, tj. dotýkají se všech lékařů a sester bez rozdílu jejich klinické specializace. Vztahují se tak i na lékaře a zdravotnické záchranáře působící ve výjezdových skupinách zdravotnické záchranné služby.

Etický kodex zaměstnanců zdravotnické záchranné služby

Přes tento nesporný fakt jsem se přeci jen rozhodl začít aktivně pátrat po etickém kodexu, který by řešil přímo problematiku přednemocniční neodkladné péče. Zajímalo mne, zda nějaký etický kodex zdravotnického záchranáře v České republice vůbec existuje a co je jeho náplní. Protože jsem počítal se skutečností, že kodex s celonárodní platností neexistuje, zaměřil jsem pátrání na úroveň jednotlivých organizací. Pátrání bylo úspěšné. V poměrně krátkém čase jsem nalezl Etický kodex a normy profesionálního chování zaměstnanců Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy – územního střediska záchranné služby, jenž "vychází z Kodexu etiky zaměstnanců ve veřejné správě, který schválila vláda svým usnesením č . 270 ze dne 21. 3. 2001, a Kodexu zřizovatele, z Kodexu České lékařské komory a kodexu zdravotních sester i Kodexů ostatních složek integrovaného záchranného systému“ (5, str. 1). Dokument zařazený do vnitřních norem Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy a signovaný dne 1. 4. 2006 MUDr. Zdeňkem Schwarzem je rozdělen do devíti samostatných článků:

Článek 1 – Základní ustanovení

Článek 2 – Obecné zásady jednání

Článek 3 – Jednání s pacienty

Článek 4 – Jednání s klienty

Článek 5 – Jednání se spolupracovníky

Článek 6 – Protikorupční jednání

Článek 7 – Zneužití postavení

Článek 8 – Profesionalita členů VS (výjezdových skupin)

Článek 9 – Závaznost etického kodexu (5).

 NahoruČlánek 8

Z rozsáhlého dokumentu si pro čtenářovu představu dovolím uvést plné znění článku, který se zabývá profesionalitou členů výjezdových skupin:

Článek 8

Profesionalita členů VS

1. Informovat nadřízené o všech důležitých událostech z provozu, které mohou mít vliv na organizaci a společnost.

2. Odmítat jakýkoliv nátlak na zveřejnění informací týkajících se provozu.

3. Nést osobní zodpovědnost za veškerou svou činnost a vyjádření.

4. Vyloučit všechny činnosti, které by mohly členy výjezdových skupin kompromitovat nebo vést ke konfliktu zájmů.

5. Nepřijímat žádné dary nebo výhody.

6. Nezneužívat své povolání k činnosti reklamního pracovníka a odmítnout podílet se na skryté reklamě.

7. Nezneužívat výsad a výhod plynoucích ze zaměstnání u ZZS HMP – ÚSZS k prezentování svých osobních postojů a uspokojování soukromých potřeb.

8. Považovat pomluvy, neprokázaná obvinění, účelové pozměňování faktů a lži za jedny z nejzávažnějších profesionálních chyb (5, str. 5).

Je jasné, že z kusého výňatku nemůže čtenář vyvodit validní závěry, a proto je nutné důkladné seznámení s celým textem. Po jeho prostudování jsem se však nemohl ubránit dojmu, že se nejedná v pravém slova smyslu o etický kodex, ale o netradiční formu práv a povinností, či – lépe o orientační manuál situačního chování zaměstnanců organizace. Zkrátka a dobře, pravděpodobně jediný tuzemský etický kodex zdravotnického záchranáře mne svým pojetím velmi zklamal a já si vzpomněl na myšlenku Arnošta I. Bláhy, který v publikaci Ethika jako věda již téměř před sedmdesáti lety napsal, že "učinit člověka mravným, to neznamená jen jej poučit, co má dělat, nýbrž především zušlechtit jeho cit.“ (1, str. 86).

 NahoruZahraniční etické kodexy pro záchranáře

Nezbylo mi tedy nic jiného, než se poohlédnout "v cizině“, konkrétně v anglicky hovořících zemích. Záměrně jsem zvolil USA a…