1.7
Etické principy edukace v ošetřovatelství
Doc. PhDr. Jana Kutnohorská, CSc.
Edukace v ošetřovatelství znamená uvědomělý postup vzdělávání k formulovaným , a to vzdělávání různých subjektů: klientů/pacientů, dobrovolníků a také profesionálů, tj. edukantů (ten, kdo se něčemu učí). Ten kdo edukuje – vzdělává je edukátor. Edukace je spjata s etickou dimenzí profese, podporuje vytváření postojů k profesi a vychází z úrovně a rozsahu kompetencí odborných, didaktických, vztahových, seberozvojových. Ošetřovatelská péče je ve zdravotnické praxi zaměřena na péči o nemocné i zdravé jedince, skupiny, komunity. Toto široké pojetí determinovalo charakter ošetřovatelské péče a vyústilo v multidisciplinaritu, která spočívá v integraci poznatků z věd biologických, medicínských, humanitních, pedagogických i technických. Edukace je aplikovaný obor ošetřovatelství, který se zabývá výchovou a vzděláváním klientů/pacientů a také zdravé populace.
NahoruCharakteristika edukace
Vzdělávání a výchova nejsou jen výsadou školy a rodiny. Edukační realita je součástí života jedince i společnosti. Edukací rozumíme záměrné výchovné a vzdělávací činnosti rozvojetvorného charakteru a ve zdravotnictví směřuje k samostatnější péči pacienta/klienta o své onemocnění, o předcházení onemocnění, k péči o své zdraví. Edukace koresponduje s pojmem „svědomí zdraví”, který prosazuje WHO, a ten představuje, že člověk je odpovědný sám sobě za své zdraví, k tomu musí být vychováván, tj. edukován. Akcent pouze na některou komponentu edukace a podcenění jejich vzájemné souvislosti se projeví v nízké efektivitě výstupů z edukačních procesů, proto edukaci chápeme jako výchovu a vzdělávání v jejich vzájemném sepětí a interakci. Úspěch edukace je ovlivněn stylem komunikace, která má v edukačním procesu mimořádný význam. Zvyšuje její efektivitu, promítá se do etické dimenze a motivačního systému účastníků zdravotnického vzdělávání, do jejich postojů ke zdraví.
NahoruDělení edukace
Edukaci lze rozdělit na primární, sekundární a terciární:
• Primární edukace se zaměřuje na zdravé jedince a má za úkol udržovat zdraví, předcházet nemocem a zlepšovat kvalitu života.
• Sekundární edukace je zaměřena na již nemocné pacienty/klienty a jejím úkolem je předat informace, které pomohou obnovit zdraví, omezí vznik komplikací v průběhu léčby a zabrání přechodu nemoci do chronického stadia.
• Terciární edukace se týká pacientů/klientů, kteří již nemohou být úplně vyléčení. Ukazuje, jak využít možnosti života, jak zlepšit kvalitu života a předcházet možným komplikacím. (Šulistová, Trešlová, 2012)
NahoruSestra – edukátorka v dokumentech
Role sestry edukátorky má oporu v řadě dokumentů, a to i mezinárodního významu. Rada Evropy – Výbor ministrů formulovala v roce 1996 priority výzkumu v ošetřovatelství, kam patří: podpora zdraví, tělesné a duševní pohody a schopnost pečovat o jedince všech věkových, sociálních a kulturních skupin. Tuto prioritu lze chápat široce a můžeme sem zařadit rovněž edukaci pacienta /klienta a také celoživotní vzdělávání zdravotnického profesionála směřující k realizaci kompetence edukátora. Kodex profesionálního chování zdravotnických pracovníků registrovaných v ČAS uvádí v článku 1): Jednat vždy takovým způsobem, abyste podporoval/a a hájil/a zájmy pacientů a klientů a uspokojoval/a jejich potřeby. (Strategické dokumenty, 2002)
Etika v ošetřovatelství vychází z cílů současného ošetřovatelství, jak byly definovány v programu „Zdraví pro všechny do 21. století” a z profesionální role sestry. V souladu s tím byly definovány mj. tyto cíle současného ošetřovatelství:
• Pomáhat jednotlivci, rodině i skupinám dosáhnout tělesného, duševního a sociálního zdraví i pohody.
• Vytvořit z člověka aktivního účastníka péče o vlastní zdraví.
• Maximalizovat lidský potenciál v péči o sebe sama.
• Provádět prevenci onemocnění. (Strategické dokumenty, 2002)
NahoruRole sestry
Každá profese má určitý společenský význam, sociální roli, prestiž ve společnosti. Týká se to i ošetřovatelství, tj. sester a ostatních zdravotnických oborů. Sociální rolí se myslí v psychologii postavení osoby v nějakém společenském systému. Profesní role představuje úlohu/povinnosti, které má jedinec zastávat při plnění požadavků kladených na danou profesi. (Farkašová, s. 180) V běžné situaci ji vnímáme jako chování, které očekáváme při plnění povinnosti. Role sestry jsou podmíněny jednak historicky a jednak požadavky společnosti. Role sestry se mění k vyšší samostatnosti a tím se rozšiřují také její kompetence.
Rozeznáváme tři znaky, které charakterizují role sestry:
• Sestra vychází z potřeb nemocného a chápe jeho problémy.
• Sestra zajišťuje nemocnému pocit jistoty a uspokojuje jeho potřeby.
• Sestra je emocionálně neutrální. (Farkašová, s. 180)
V zdravotnickém systému přibývají sestrám těžší a odpovědnější úkoly. Se vzrůstající odpovědností také stoupá očekávání, že sestra sehraje aktivnější úlohu při zlepšování ošetřovatelské péče. Sestra vykonává řadu rozličných rolí. Pokud tedy chtějí sestry vykonávat svou profesi dobře, je nutné, aby se s všestranností svých rolí co nejvíce ztotožnily, projevily jejich integrovanost v profesním jednání. Nezbytností je pracovat v souladu s etickými normami. K rolím sestry patří role sestry-edukátorky, což představuje, že podává nemocnému i jeho rodině informace, aby se pacient co nejrychleji mohl adaptovat v dané situaci, tj. v životě v nemoci nebo v životě s nemocí, aby mohl předcházet onemocnění a zachovávat zdravý životní styl.
Sestra/ošetřovatelka by měla mít neustále na paměti, že k jejím základním povinnostem patří:
• podporovat zdraví,
• předcházet onemocněním (prevence chorob),
• navracet zdraví,
• zmírnit utrpení. (Kutnohorská, 2007, s. 39)
Každá sestra v roli edukátorky by měla mít na paměti, že by měla splňovat určité požadavky, k nimž patří: dobré teoretické znalosti a praktické dovednosti, schopnost empatie, snaha a ochota klientovi pomoci, dobré verbální a neverbální komunikační schopnosti, zájem o klienta, schopnost navázání kontaktu důvěry, motivovat klienta pro získání důvěry.
NahoruKompetence edukátora
Sestra potřebuje pro každou z rolí, kterou plní, včetně role edukátora osobnostní a odborné předpoklady, které jsou v současné teorii reprezentovány pojmem kompetence. Připomeňme si, že profesní kompetence jsou smysluplnou strukturou vzájemně provázaných vědomostí, dovedností, návyků a postojů, které umožňují pohotový intelektuální i praktický výkon činnosti v různých kontextech profesních, vzdělávacích a životních. U osobnosti edukátora ve zdravotnických kontextech…
