Nález 228/2006 SbNU, sv.43, K zásadě „ne bis in idem“
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 43, nález č. 228
III. ÚS 25/06
K zásadě „ne bis in idem“
Přednost zájmu na stabilitě a nezměnitelnosti rozhodnutí v řízení o stížnosti pro porušení zákona nelze dát v případech, když předcházejícím řízením byla zasažena ústavně garantovaná práva obviněného.
Se zřetelem k čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je tomu tak i v případech, kdy bylo trestní stíhání vedeno, ačkoli bylo podle § 11 odst. 1 písm. f) trestního řádu nepřípustné; na tom nic nemění, že později nastaly účinky zastavení trestního stíhání ve smyslu § 308 odst.3 trestního řádu.
Nález
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy - ze dne 14. prosince 2006 sp. zn. III. ÚS 25/06 ve věci ústavní stížnosti D. V. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2005 sp. zn. 4 Tz 128/2005, jímž byla zamítnuta stížnost pro porušení zákona, podaná ve prospěch obviněného stěžovatele ministrem spravedlnosti.
Výrok
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2005 sp. zn. 4 Tz 128/2005 se zrušuje.
Odůvodnění
Ústavní stížností, vycházející z § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení, kterým Nejvyšší soud zamítl stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného (stěžovatele) proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 2. 1994 sp. zn. 31 T 21/94.
Tímto usnesením bylo trestní stíhání stěžovatele pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách (§ 269 odst. 1 trestního zákona; dále jen „tr. zákon“) podmíněně zastaveno (podle § 307 trestního řádu; dále jen „tr. řád“) a stanovena zkušební doba v trvání dvou let (§ 307 odst. 2 tr. řádu). Dalším usnesením téhož soudu (ze dne 20. 11. 1996 sp. zn. 31 T 21/94) bylo následně rozhodnuto (§ 308 odst. 1 tr. řádu) tak, že se stěžovatel ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání osvědčil.
Ve výše zmíněné stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítal, že okresní soud rozhodl o podmíněném zastavení trestního stíhání stěžovatele (v trestním řízení „obviněného“) přesto, že mu byl znám rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 19. 5. 1993 sp. zn. 4 T 100/1993, jímž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zákona, jehož se dopustil v lednu roku 1993, a za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku. Se zřetelem k dalším skutečnostem, jež ministr spravedlnosti přednesl, se v případě dalšího trestního stíhání jednalo o stíhání pro skutek, pro který již stěžovatel byl pravomocně odsouzen, pročež mělo být trestní stíhání z důvodu uvedeného v ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu zastaveno. Na tom podle jeho názoru nemůže nic změnit ani skutečnost, že následně rozhodl okresní soud (podle § 308 odst. 1 tr. řádu), že se stěžovatel ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání osvědčil, a že tím nastaly účinky zastavení…
