Nález 26/2002 SbNU, sv.25, K trestnému činu křivého obvinění
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 25, nález č. 26
IV. ÚS 485/01
K trestnému činu křivého obvinění
Nepodaří-li se orgánům činným v trestním řízení prokázat vinu tomu, kdo byl jinou osobou za pachatele označen, není tato skutečnost sama o sobě dostatečným důkazem o tom, že obvinění bylo křivé a že bylo vedeno úmyslem stíhat nevinného.
Nález
Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 7. března 2002 sp. zn. IV. ÚS 485/01 ve věci ústavní stížnosti M. Z. a M. Z. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 22. 3. 2001 sp. zn. 7 To 2/2001, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatelek proti rozsudku Městského soudu v Brně ze 14. 11. 2000 sp. zn. 11 T 80/2000, kterým byly obě stěžovatelky uznány vinnými trestnými činy křivého obvinění a byly jim uloženy úhrnné tresty odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu trestu.
I. Výrok
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. března 2001 sp. zn. 7 To 2/2001 a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 14. listopadu 2000 sp. zn. 11 T 80/2000 se zrušují.
II. Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností se obě stěžovatelky domáhaly zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2001 sp. zn. 7 To 2/2001 a jemu předcházejícího rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2000 sp. zn. 11 T 80/2000.
Tímto rozsudkem byly obě stěžovatelky uznány vinnými trestnými činy křivého obvinění podle § 174 odst. 1 trestního zákona a křivého obvinění a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 1 písm. a) trestního zákona a byly jim uloženy úhrnné tresty odnětí svobody, u každé v trvání osmi měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu dvou roků. Odvolání obou stěžovatelek bylo výše uvedeným usnesením zamítnuto.
Podle zjištění soudu prvního stupně se stěžovatelky trestných činů dopustily tím, že dne 6. 7. 1998 na Obvodním oddělení Policie České republiky Brno-Žabovřesky učinily trestní oznámení, v němž nepravdivě uvedly, že týž den přes jejich odpor vnikl do rodinného domku č. 5 na ulici M., kde obě bydlí, R. F., přičemž je obě napadl. Jmenovanému bylo proto sděleno obvinění z trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 a 2 trestního zákona. Poté obě stěžovatelky slyšené jako svědkyně v přípravném řízení po náležitém poučení vypověděly před vyšetřovatelem nepravdu spočívající v tvrzení, že R. F. vnikl do jejich bytu násilím a v bytě je obě fyzicky napadal. Trestní stíhání R. F. bylo usnesením vyšetřovatele podle § 172 odst. 1 písm. a) trestního řádu zastaveno.
Stěžovatelky uvedly, že jim bylo soudy obou stupňů odepřeno právo na spravedlivý proces, když v řízení, které před nimi proběhlo, nebyla prokázána jejich vina a nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. V řízení nebylo prokázáno, že by stěžovatelky měly úmysl křivě obvinit. Obecné soudy se rovněž nevypořádaly s pochybnostmi ohledně zjištěného skutkového stavu coby základu pro spravedlivé rozhodnutí. Tímto postupem tedy byla porušena zásada in dubio pro reo. Dále se obecné soudy nevypořádaly se zprávou Policejního ředitelství v Brně dosvědčující, že v předchozím řízení policie nepostupovala profesionálně, když nezajistila na místě samém stopy. Nebylo tak prokázáno, a ani…
