Nález 35/2006 SbNU, sv.40, K právu obviněného být slyšen v řízení o jeho žádosti o propuštění z vazbyK nabídce převzetí záruky za chování obviněného učiněné advokátem, který není obhájcem obviněného

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 40, nález č. 35

I. ÚS 263/05

K právu obviněného být slyšen v řízení o jeho žádosti o propuštění z vazby
K nabídce převzetí záruky za chování obviněného učiněné advokátem, který není obhájcem obviněného

Co se týče osoby nabízející převzetí záruky dle ustanovení § 73 odst.1 písm. a) trestního řádu v postavení obhájce obviněného v trestním řízení, je namístě poukázat na specifický vztah k obviněnému, daný poskytováním právní pomoci. Povinností obhájce je kromě jiného poskytnout obviněnému potřebnou právní pomoc, účelně využívat k hájení jeho zájmů prostředků a způsobů obhajoby uvedených v zákoně. Z tohoto vztahu vyplývá jistá nesvoboda a závislost obhájce na postavení a pokynech jeho klienta-obviněného, která by mohla v konkrétních situacích bránit obhájci v tom, aby příznivě ovlivňoval chování obviněného. Důvěryhodná osoba schopná příznivě ovlivňovat chování obviněného ve smyslu § 73 odst. 1 písm. a) trestního řádu musí být nadána jistou nezávislostí, autoritou a zároveň též určitým bližším vztahem k obviněnému, aby mohla jeho chování kontrolovat a v případě potřeby pozitivně ovlivňovat, přičemž by k tomu měla mít potřebné prostředky a vliv. Obhájce obviněného v konkrétní věci by se potom mohl vystavit nebezpečí střetu zájmů vyplývajících z požadavků náležitého výkonu obhajoby, jestliže by měl zároveň plnit podmínku poskytnuté záruky za další chování obviněného.

Nicméně v případě poskytnutí záruky ve smyslu § 73 odst. 1 písm.a) trestního řádu advokátem vůbec, nikoliv obhájcem obviněného, o což se jedná v dané věci, jde o situaci odlišnou. Proto nelze bez dalšího učinit paušální závěr, že pokud nabídku záruky poskytne advokát, nemůže se apriori jednat o osobu, která by nesplňovala podmínky ustanovení § 73 odst. 1 písm. a) trestního řádu. Mezi advokátem nikoli v postavení obhájce obviněného a obviněným totiž neexistuje specifický vztah daný poskytováním právní pomoci a není zde dána závislost na postavení a pokynech klienta-obviněného, která by v určitých situacích mohla bránit obhájci v tom, aby příznivě ovlivňoval chování obviněného. Není důvod se proto domnívat, že advokát (nikoli v postavení obhájce obviněného) nemůže být nadán nezávislostí, autoritou ve vztahu k obviněnému a současně též určitým bližším vztahem k němu, takže nelze paušálně tvrdit, že by nebyl schopen příznivě ovlivňovat chování obviněného.

V dané věci je významné, že novou a pro rozhodování o vazbě relevantní skutečností ve výše uvedeném smyslu byla právě nabídka záruky ve smyslu ustanovení § 73 odst. 1 písm. a) trestního řádu, která vyžadovala slyšení stěžovatele. Lze se přitom domnívat, že pokud by měl stěžovatel příležitost reagovat v rámci vazebního řízení při svém slyšení na - podle přesvědčení Ústavního soudu - chybnou argumentaci vrchního soudu k nabízené záruce, mohl by popř. zvrátit nesprávný paušalizující názor vrchního soudu o nemožnosti přijetí záruky advokáta dle ustanovení § 73 odst. 1 písm. a) trestního řádu a dosáhnout toho, že by vrchní soud nabízenou záruku…