Nález 39/2002 SbNU, sv.25, K restitučnímu důvodu podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 25, nález č. 39
I. ÚS 472/2000
K restitučnímu důvodu podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku
Pro naplnění restitučního titulu podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, je zapotřebí prokázat současně splnění obou podmínek v době uzavření smlouvy. Tíseň a nápadně nevýhodné podmínky přitom nelze posuzovat samostatně a zúžit dokazování pouze na hledisko existence tísně.
Po právní stránce soud nesprávně posoudil stav tísně, pokud nezohlednil všechny právní skutečnosti a okolnosti, ze kterých vyplývá, že stav tísně v době uzavírání kupní smlouvy v roce 1989 existoval. Na uvedené pochybení úzce navazuje i absence hodnocení nápadně nevýhodných podmínek ze strany soudu, neboť soud věc uzavřel tak, že pokud nebyla prokázána existence tísně, bylo by (s ohledem na restituční titul podle zákona č. 229/1991 Sb.) nadbytečné zkoumat ještě zákonný znak nápadně nevýhodných podmínek.
Nález
Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 26. března 2002 sp. zn. I. ÚS 472/2000 ve věci ústavní stížnosti Ing. P. Ř. a Ing. I. B. proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni z 21. 3. 2000 sp. zn. 30 Ca 131/98, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Písku, okresního pozemkového úřadu, z 11. 5. 1998 č. j. Pú/9/91-Kh, že právní předchůdce stěžovatelů není vlastníkem nemovitostí.
I. Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 3. 2000 sp. zn. 30 Ca 131/98 se ruší.
II. Odůvodnění
Stěžovatelé ve své včas podané ústavní stížnosti namítali porušení svých ústavně zaručených práv a svobod. Uvedli, že Krajský soud v Plzni rozhodl dne 21. 3. 2000 rozsudkem sp. zn. 30 Ca 131/98 tak, že se potvrzuje rozhodnutí Okresního úřadu v Písku, okresního pozemkového úřadu, (dále jen „pozemkový úřad“) ze dne 11. 5. 1998 č. j. Pú/9/91-Kh, kterým bylo rozhodnuto o tom, že podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“) žadatel MUDr. V. Ř. coby právní předchůdce stěžovatelů (dále jen „právní předchůdce“) není vlastníkem nemovitostí nebo jejich části v k. ú. a obci D., a to mj. stavební parcely č. 11/4 zast. pl. o vým. 187 m2, st. parc. č. 13/3 ost. pl. o vým. 1361 m2, a části stavební parcely č. 11/4 zast. pl. o vým. 537 m2.
Podle názoru stěžovatelů orgány veřejné moci pochybily při hodnocení důkazů potvrzujících tíseň jejich právního předchůdce. Stěžovatelé měli za to, že obecný soud při posuzování existence stavu tísně nevzal na vědomí skutečnosti, které tuto tíseň dokazovaly. Konstatovali, že jejich právní předchůdce byl zbaven práva s předmětnými nemovitostmi disponovat, přičemž odkázali v této souvislosti na rozsudky Okresního soudu v Písku ze dne 21. 7. 1977 č. j. 7 C 236/77-9 a Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 12. 1977 sp. zn. 4 Co 984/77. Dále se ve své ústavní stížnosti odvolávali na příslušnou judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu.
V závěru své stížnosti vyslovili…
