Nález 39/2007 SbNU, sv.44, K návrhu na zrušení § 5 odst. 1 věty druhé vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a návrhu na zrušení čl. II odst. 1 vyhlášky č. 233/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 44, nález č. 39

Pl. ÚS 8/06

K návrhu na zrušení § 5 odst. 1 věty druhé vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a návrhu na zrušení čl. II odst. 1 vyhlášky č. 233/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem

Podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) je Česká republika svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana a jedním z jeho základních pilířů je právní jistota. Pod tímto zorným úhlem musí být posuzován i obsah normativních právních aktů, včetně prováděcích předpisů [jejich nejasné a neurčité konstrukce ve svých důsledcích mohou vést též k porušení práva na spravedlivý proces chráněného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“)] a působení právních předpisů do doby minulé, resp. jejich vliv na minulé právní skutečnosti, protože případná nepřípustná retroaktivita je též v rozporu s postuláty demokratického právního státu.

Principu právní jistoty odpovídá takový vliv nové právní úpravy na existující právní vztahy, jestliže jejich vznik, právní nároky i vykonané právní úkony založené před nabytím účinnosti nové regulace se řídí zrušenou právní normou. Přechodná ustanovení vyhlášek č. 233/2004 Sb. a č. 291/2006 Sb. (jimiž byla novelizována vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem) tím, že vztahují novou zásadu tvorby základu odměny exekutora i na řízení zahájená před účinností změny, představují porušení tohoto principu. Zvolená konstrukce nepochybně otřásla důvěrou v právní řád, protože odměna exekutora se řídila právní úpravou účinnou v době, kdy již exekutor neučinil žádný z právních úkonů směřujících k uspokojení vymáhané pohledávky.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je prostředkem pro řešení vzájemné kolize základních práv, případně ústavním pořádkem chráněných veřejných statků, princip proporcionality, a to jak v řízení o ústavních stížnostech, tak při abstraktní kontrole norem. Ústavní soud, aniž by zpochybňoval právo exekutorů na spravedlivou odměnu za provádění exekuční činnosti, považuje skutečnost, že do základu odměny exekutora se zahrnuje i částka uhrazená povinným bez přímé účasti exekutora na provedení exekuce, za neodůvodněné zvýhodnění vůči těm exekutorům, kteří exekuci fakticky provedou (taková diferenciace není racionálně zdůvodnitelná). Navíc, v přijaté konstrukci postrádá Ústavní soud i „výchovný“ prvek, když de iure není dána možnost „ocenit“ to, že povinný dlužník splní sám svoji…