Nález 49/1997 SbNU, sv.8, K otázce pozbytí státního občanství České republiky
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 8, nález č. 49
IV. ÚS 34/97
K otázce pozbytí státního občanství České republiky
Zákon ČNR č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, důsledně rozlišuje institut volby státního občanství a institut nabytí státního občanství na vlastní žádost podle ustanovení § 17 cit. zákona, a to opodstatněně, neboť volba je svou povahou jednostranným aktem, zatímco žádost předpokládá konsenzus druhé strany. Z tohoto důvodu volbu státního občanství nelze podřadit pod případ nabytí cizího státního občanství na vlastní žádost podle citovaného ustanovení. Všechny akty, jimiž jednotlivec má či může pozbýt státní občanství České republiky, musí být nutně podmíněny jeho souhlasným projevem vůle. O takový souhlasný a jednoznačný projev vůle však ve stěžovatelově případě nejde, a to tím spíše, že stěžovatel jej učinil v situaci, kdy zákon ČNR č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, neupravuje volbu státního občanství státním občanem České republiky a tím postrádá ustanovení nezbytné pro předvídatelnost a seznatelnost následků takového právního úkonu a rovněž nezbytné v zájmu právní jistoty.
Nález
Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 5. května 1997 sp. zn. IV. ÚS 34/97 ve věci ústavní stížnosti Ing. P.U. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 1996 sp. zn. 38 Ca 305/96 o zamítnutí žaloby proti správnímu rozhodnutí o nevydání osvědčení o státním občanství.
I. Výrok
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 1996 čj. 38 Ca 305/96-21 se zrušuje.
II. Odůvodnění
Dne 30. 1. 1997 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel dožaduje zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 1996 čj. 38 Ca 305/96-21. Tímto rozsudkem Městský soud v Praze zamítl správní žalobu stěžovatele, která směřovala proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru vnitřní správy ze dne 11. 8. 1994 čj. MHMP 70379/OVS 1176/1994 zamítajícímu jeho odvolání proti rozhodnutí Obvodního úřadu v Praze 2 ze dne 6. 6. 1994 čj. 606/4-2571/94. Tímto rozhodnutím bylo určeno, že podle ustanovení § 13 písm. c) a § 17 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, nelze stěžovateli vydat osvědčení o státním občanství České republiky.
Stěžovatel uvádí, že věc byla již projednávána Ústavním soudem, který usnesením ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. I. ÚS 2/95 řízení přerušil a postoupil plénu návrh na zrušení ustanovení § 17 zákona č. 40/1993 Sb., který byl s touto ústavní stížností spojen. Nálezem ze dne 8. 11. 1995 sp. zn. Pl. ÚS 5/95 byl tento návrh zamítnut. K tomu stěžovatel uvádí, že výklad pléna považuje za značně restriktivní a rozporný s ústavním pořádkem České republiky, že jej však respektuje. Řízení o ústavní stížnosti pak pokračovalo před I. senátem Ústavního soudu, který nálezem ze dne 30. 4. 1996 sp. zn. I. ÚS 2/95 napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil, a to z toho důvodu, že v řízení před soudem byly porušeny zásady spravedlivého procesu vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a…
