Nález 72/1995 SbNU, sv.4, K právu na přezkoumání rozhodnutí orgánů veřejné správy soudem podle Listiny základních práv a svobod
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 4, nález č. 72
II. ÚS 92/95
K právu na přezkoumání rozhodnutí orgánů veřejné správy soudem podle Listiny základních práv a svobod
Protože čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod zaručuje každému právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům, znamená to, že smyslem čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který upravuje právo na soudní ochranu, a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který upravuje právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy, je zajistit každému reálný přístup k soudu se zákonným i výjimkami, možnými jen u odst. 2, tj. u soudního přezkumu rozhodnutí orgánu veřejné správy.
Nález
Ústavního soudu České republiky (II. senátu) ze dne 1. listopadu 1995 sp. zn. II. ÚS 92/95 ve věci ústavní stížnosti O.V. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze 17. 2. 1995 sp. zn. 1 Cao 21/95 o odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze o přezkoumání správních rozhodnutí ve věci sociálního zabezpečení.
I. Výrok
Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 Cao 21/95 ze dne 17. 2. 1995 se zrušuje.
II. Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze, potvrzujícímu rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 16C 452/92 a 18Ca 124/93 ze dne 20. 9. 1994, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 14.5. 1992 č. 521104218 o přiznání invalidního důchodu pro navrhovatele a rozhodnutí ze dne 7. 9. 1993 č. 521104218 o odnětí invalidního důchodu navrhovateli a přiznání částečného invalidního důchodu navrhovatel namítá, že všechna rozhodnutí byla vydána, aniž bylo vyhověno jeho návrhu na vyžádání znaleckého posudku z oboru neurologie a pracovního lékařství. Dále namítal, že Vrchní soud v Praze posoudil jeho zdravotní stav a pracovní neschopnost podle příslušné posudkové komise, jejíž zjištění však byla v rozporu s lékařskými zprávami a zejména s posudkem prof. MUDr. J., DrSc., který předložil. Současně uvedl, že posudková komise je komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, což je orgán řídící jednu stranu sporu, totiž Českou správu sociálního zabezpečení. V návaznosti na shora uvedené skutečnosti dovozoval, že napadené rozhodnutí porušilo čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), upravující princip nestranného procesu, dále čl. 37 odst. 3 Listiny, upravující princip rovnosti stran a konečně i právo navrhovatele na přiměřené hmotné zabezpečení při neschopnosti v práci, zakotvené v čl. 30 odst. 1 Listiny.
Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření uvedl, že pro účely rozhodnutí vycházel z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, který hodnotil ve smyslu ustanovení § 132 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v souvislosti s ostatními provedenými důkazy s tím, že předmětný posudek se vypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi včetně navrhovatelových námitek a posudku soudního znalce prof. MUDr. J., DrSc. Dále uvedl, že jestliže provedení důkazů posudkem posudkové komise ukládá…
