Nález 76/1999 SbNU, sv.14, K právu na spravedlivý procesK rasové perzekuci
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 14, nález č. 76
II. ÚS 415/97
K právu na spravedlivý proces
K rasové perzekuci
Pokud z pozemkových knih a dalších listinných důkazů plyne, že nemovitosti připadly státu dle dekretu č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, ve znění pozdějších předpisů, a přitom z prohlášení za mrtvého soudem a z kartotéky transportů je nesporné, že vlastník nemovitostí byl prohlášen za mrtvého, když se stal při transportu nezvěstným, potom došlo k naplnění skutkové podstaty postupů porušujících obecně uznávaná lidská práva a svobody, a to zneužitím dekretu č. 108/1945 Sb., neboť v daném případě šlo nepochybně o majetek obětí nacismu, a nikoliv jeho představitelů.
Nález
Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 18. května 1999 sp. zn. II. ÚS 415/97 ve věci ústavní stížnosti K. K. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 28. 7. 1997 sp. zn. 19 Co 398/97, 19 Co 399/97 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 z 26. 11. 1996 sp. zn. 4 C 68/95 o zamítnutí žaloby na uzavření dohody o vydání nemovitostí.
I. Výrok
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 1997 sp. zn. 19 Co 398/97, 19 Co 399/97 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 11. 1996 sp. zn. 4 C 68/95 se zrušují.
II. Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností a jejím doplněním se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozsudků, kterými byl zamítnut restituční nárok na uzavření dohody o vydání věcí dle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, s odkazem na porušení základních práv uvedených jednak v čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 10 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) tím, že mu bylo právo na vrácení majetku v restituci neoprávněně a protiprávně zamítnuto, a dále uvedených v čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny, protože nebyl z důvodu nepřipuštění svého právního zástupce ve sporu řádně zastoupen a nevěděl jako osoba bez právnického vzdělání, jak ve věci dále postupovat, čímž byly zvýhodněny žalované strany. Nesprávnost postupu spatřuje stěžovatel i ve vedení celého sporu Městským soudem v Praze, který mohl v případě nejasnosti nároku požádat o doložení dalších důkazů, měl odročit jednání na další termín, a poté i po upravení procesní stránky věci rozhodnout.
K ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci i vedlejší účastníci řízení.
Městský soud v Praze jako účastník řízení ve svém vyjádření stran stěžovatelem tvrzeného porušení práva vlastnit majetek uvedl, že dle čl. 11 Listiny je chráněno vlastnické právo již existující a nikoliv pouze tvrzený nárok na ně a rovněž tak odmítl porušení práva dle čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny, neboť stěžovatel nebyl účastníkem řízení před obecnými soudy, ale jen zástupcem žalobkyně J. S., kterýžto zástupce musí jednat jedině osobně a nemůže se dát zastoupit dalším účastníkem.
Obvodní soud pro Prahu 6 jako účastník řízení ve svém vyjádření odkázal na napadená rozhodnutí a na znění jejich odůvodnění a odmítl porušení práva na vrácení majetku i jiných práv žalobkyně.
Bytový podnik v Praze 6 jako vedlejší účastník ve svém vyjádření uvedl, že v době řízení před soudem prvního…
