Nález 9/1996 SbNU, sv.5, K otázce závaznosti právního názoru, obsaženého v kasačním rozhodnutí Ústavního soudu, v dalším řízení před obecným soudem
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 5, nález č. 9
II. ÚS 156/95
K otázce závaznosti právního názoru, obsaženého v kasačním rozhodnutí Ústavního soudu, v dalším řízení před obecným soudem
Protože Ústavní soud je nejvyšším orgánem ochrany ústavnosti (srov. hlava čtvrtá čl. 83, čl. 87 Ústavy České republiky), jsou obecné soudy per analogiam vázány právním názorem Ústavního soudu taktéž dle § 226 občanského soudního řádu.
Nález
Ústavního soudu České republiky (II. senátu) ze dne 14. února 1996 sp. zn. II. ÚS 156/95 ve věci ústavní stížnosti B.W. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 14. 4. 1995 sp. zn. 18 Co 228/95 o povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitosti.
I. Výrok
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14.4. 1995 sp. zn. 18 Co 228/95 se zrušuje.
II. Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností se navrhovatelka domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14.4. 1995 sp. zn. 18 Co 228/95, potvrzujícího rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 9. 1994 sp. zn. 9 C 313/92, kterými byl zamítnut návrh dle § 3 odst. 2 písm. c) a e) zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zák. č. 87/1991 Sb.“), na uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitostí, domu čp. 814 v k. ú. P.-Ž. se stavební parcelou, jež byly odňaty původním vlastníkům, z nichž každému patřila ideální 1/3, a to jejímu dědečkovi MUDr.J. B. st., jejímu otci MUDr.J. B. ml. a jejímu strýci MUDr.H. B., na základě dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., přestože pro aplikaci tohoto dekretu nebyly splněny zákonné podmínky.
Soud prvního stupně žalobu zamítl jednak s odůvodněním, že navrhovatelka podala výzvu k vydání pouze 1/6 nemovitostí, jejichž vlastníkem byl její otec, jednak z toho důvodu, že k odnětí nemovitostí došlo podle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., tj. mimo rozhodné období vymezené zák. č. 87/1991 Sb.
Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že byl dostatečným způsobem zjištěn a správně po právní stránce vyhodnocen skutkový stav, neboť vzhledem k tomu, že žalobkyně řádně v prekluzivní lhůtě uplatnila nárok pouze na spoluvlastnický podíl na nemovitostech svého otce, nebylo pro soudní řízení rozhodné, jakým způsobem přešly na stát spoluvlastnické podíly jejího dědečka a strýce. Přitom spoluvlastnický podíl na nemovitostech, patřící jejímu otci, byl konfiskován dekretem č. 108/1945 Sb., tedy přímo ze zákona dnem jeho účinnosti, tj. 30. 10. 1945. Výměr správního orgánu měl jen deklaratorní charakter, který vymezoval osobu vlastníka a konkrétní majetek podléhající konfiskaci. Tímto výměrem byl soud ve smyslu § 135 odst. 2 o.s.ř. vázán a jeho správnost není proto oprávněn přezkoumávat.
V ústavní stížnosti navrhovatelka namítala, že rozhodnutím soudu došlo k porušení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), neboť v řízení podle zák. č. 87/1991 Sb. měl soud zkoumat zákonnost rozhodnutí správních orgánů o konfiskaci nemovitostí, protože se zcela jasně jednalo o akty politické perzekuce. Konkrétně stěžovatelka uvedla, že původní…
