Nález 94/2005 SbNU, sv.37, K právu na právní pomocK právu ustanoveného obhájce na odměnu a náhradu hotových výdajů
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 37, nález č. 94
IV. ÚS 167/05
K právu na právní pomoc
K právu ustanoveného obhájce na odměnu a náhradu hotových výdajů
Princip ochrany legitimního očekávání je pevně svázán s principy právního státu, a plyne tedy z čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Ústavní soud považuje za vhodné připomenout, že sociální filozofie došla k závěru, že jsou-li nejisté hranice legitimních očekávání založených na zákonu, je nejistá i svoboda (viz Rawls, J. Teorie spravedlnosti. Praha : Victoria Publishing, 1995, s. 145). Ochrana legitimního očekávání je integrální součástí vlády práva.
Účelem řízení vedeného proti pachateli trestného činu je v liberálním právním státě jen takové odsouzení, které je výsledkem spravedlivého procesu. Zde mají obhájci jako kvalifikovaní oponenti obžaloby nezastupitelné místo. I z tohoto hlediska je třeba interpretovat a aplikovat příslušná ustanovení trestního řádu a tyto principy je potřeba zohlednit při posuzování žádosti obviněného, jejímž cílem je pochopitelná snaha o minimalizaci nákladů na právní služby odvedené v jeho zájmu.
Advokáti jsou důležitými aktéry systému vlády práva, který je v důsledku vysoce ekonomicky přínosný (srov. Posner, R. A. Economic analysis of law. 6th ed. New York : Aspen Publishers, 2003, s. 266-268, 541-542). Státní garanci hrazení nákladů ustanoveného obhájce, jenž v určitých případech musí v zájmu fair procesu zastupovat obviněného, je totiž nutno z ústavního hlediska chápat jako vytvoření nezbytných materiálních podmínek realizace práva na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Nález
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Židlické a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 26. dubna 2005 sp. zn. IV. ÚS 167/05 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. H. H. proti usneseníVrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2005 sp. zn. 5 To 105/2004, jímž nebyla stěžovatelce jako ustanovené obhájkyni v požadované výši přiznána odměna a náhrada hotových výdajů na obhajobu.
Výrok
I. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2005 sp. zn. 5 To 105/2004 nerespektujícím princip obsažený v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky bylo porušeno právo stěžovatelky garantované čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2005 sp. zn. 5 To 105/2004 se ruší.
Odůvodnění
I.
Ústavní stížností podanou dne 24. 3. 2005 se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (dále též „vrchní soud“), kterým jí jako soudem ustanovené obhájkyni nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů na obhajobu v uplatněné výši 108 175 Kč. Stěžovatelka tvrdila, že bylo porušeno její základní právo na spravedlivou odměnu za práci zakotvené v čl. 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Ústavní stížnost byla podána včas (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a splňovala i další podmínky…
