Nahoru 3.17.0
Ošetřovatelské standardy – smysl a cíle
MUDr. Aleš Bourek, Ph.D., Editor: MUDr. Lenka Forýtková, CSc.
Role zdravotní sestry ve zdravotních systémech podléhá kontinuálnímu vývoji ve snaze vyrovnat se s rostoucími potřebami zdravotních služeb. Přímým důsledkem je profesionalizace ošetřovatelství.
Profesionalizace ošetřovatelství
Profesionalizace ošetřovatelství je proces povýšení zaměstnání na úroveň profese. Nutnost profesionalizace ošetřovatelství odráží význam, jaký společnost přisuzuje práci zdravotní sestry, a v neposlední řadě se odráží v úrovni vzdělání, které je nyní pro vykonávání této profese vyžadováno. Z definice „profese” vyplývá, že profesionál musí být autonomní v rozhodování a současně zodpovídá za svá rozhodnutí a činy. V kontrastu k profesi je pouhé zaměstnání, které je charakterizováno pouze výcvikem potřebných činností, ale nezahrnuje již záležitosti týkající se například hodnotového systému a etiky dané činnosti. Zaměstnanci (na rozdíl od autonomních profesionálů) podléhají supervizi a finální míra zodpovědnosti leží na zaměstnavateli. Osobní míra angažovanosti zaměstnance bývá nižší než u kvalitního profesionála a zaměstnanci častěji zaměstnání střídají. Tyto změny v přechodu ošetřovatelství ze zaměstnání na profesi nejsou v celé šíři dosud v České republice chápány jak odbornou, tak i laickou veřejností.
Profesionální ošetřovatelství vyžaduje zvládnutí specializovaných dovedností potřebných pro vykonávání unikátní profesní role. Dvěma hlavními koncepty tvořícími páteř profesionálního ošetřovatelství a jeho služeb jsou zodpovědnost a autonomie.
Zodpovědnost je stav, kdy člověk zodpovídá za své chování. Oblast sesterské zodpovědnosti pokrývá jak zodpovědnost sobě samé, tak zodpovědnost vůči klientovi, zaměstnavateli i celé profesní komunitě.
Autonomií rozumíme v ošetřovatelství míru a autoritu nezávislého konání zdravotní sestry. Zahrnuje sebekontrolu při provádění činností a vztahuje se jak na rozhodování, tak na jednání.
Nástroje sloužící k profesionalizaci
Systém založený na zodpovědnosti a autonomii tvoří základ všech profesních modelů. Aby jej zdravotní sestra mohla naplnit, má dnes k dispozici celou řadu nástrojů:
-
standardy,
-
systémy zvyšování kvality,
-
kontinuální vzdělávání (celoživotní),
-
kolegiální supervize, peer process (osobní mentory).
Ve všech případech se jedná o nástroje managementu, které je třeba vnímat jako usnadňující, zrychlující a zpřesňující rozhodovací proces a integrující vzájemnou spolupráci všech zúčastněných na procesu poskytování zdravotních služeb. Standardy ošetřovatelské praxe bývají definovány příslušnými orgány, v ČR například ministerstvem zdravotnictví [1] a samosprávnými profesními organizacemi.
