dnes je 21.11.2024

Input:

Práce v noci, přesčas a pracovní pohotovost

21.10.2024, , Zdroj: Verlag Dashöfer

7.6.2
Práce v noci, přesčas a pracovní pohotovost

JUDr. Jan Horecký, Ph.D.

Práce v noci

Práce v noci neboli noční práce, je práce, kterou zaměstnanec koná v noční době, tj. v době mezi 22:00 a 6:00 hod. K tomu je ještě přidána definice zaměstnance pracujícího v noci. Zaměstnancem pracujícím v noci je zaměstnanec, který během noční doby pravidelně odpracuje nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích v průměru alespoň jednou týdně. Rozdělení noční práce a práce konané v noci je důležité zejména z toho důvodu, že zaměstnavatel musí vůči zaměstnancům pracujícím v noci vykonávat několik povinností, mimo jiné jim musí zajistit preventivní prohlídku u lékaře, musí jim zajistit přiměřené sociální zajištění (občerstvení) apod. Pracoviště, na kterém se pracuje v noci, je zaměstnavatel povinen vybavit prostředky pro poskytnutí první pomoci, včetně zajištění prostředků umožňujících přivolat rychlou lékařskou pomoc.

Podle zákoníku práce pak za dobu noční práce přísluší zaměstnanci dosažená mzda a příplatek nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku, je však možné sjednat jinou minimální výši a způsob určení příplatku, a to ideálně písemně, např. přímo v pracovní smlouvě. V případě, že je zaměstnanec odměňován platem (nepodnikatelská sféra), výše příplatku za hodinu noční práce ve výši 20 % průměrného hodinového výdělku zaměstnance.

Panu B začíná směna v 5 hodin ráno. V době od 5 do 6 hodin tedy vykonává noční práci, ale není zaměstnancem pracujícím v noci, protože pravidelně neodpracuje nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích v průměru alespoň jednou týdně. Nicméně za každou hodinu odpracovanou v době mezi 5. a 6. hodinou ranní (nebo její část) mu náleží příplatek za noční práci.

Délka směny zaměstnance pracujícího v noci nesmí překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích; není-li to z provozních důvodů možné, je zaměstnavatel povinen rozvrhnout stanovenou týdenní pracovní dobu tak, aby průměrná délka směny nepřekročila 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích, přičemž při výpočtu průměrné délky směny zaměstnance pracujícího v noci se vychází z pětidenního pracovního týdne.

V neposlední řadě je dobré poznamenat, že noční prací nemůže být zatěžován každý zaměstnanec. Zákazu noční práce tak např. podléhají mladiství zaměstnanci.

Práce přesčas

Prací přesčas je veškerá práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu a těmto zaměstnancům není možné práci přesčas nařídit.

U zaměstnavatele se uplatňuje zákonná výměra stanovené týdenní pracovní doby ve výši 40 hodin týdně. Zaměstnankyně pečující o dítě mladší 15 let věku má se zaměstnavatelem sjednanou kratší pracovní dobu – 25 hodin týdně. V případě, že u zaměstnavatele vzniká potřeba výkonu dalších činností, může direktivně úkolovat pouze ostatní zaměstnance (se zákonem stanovenou nebo zkrácenou pracovní dobou), nikoliv však uvedenou zaměstnankyni. Zda bude zaměstnankyně vykonávat práci i nad rámec určených 25 hodin týdně, je zcela na jejím rozhodnutí.

Práci přesčas nelze nařídit ani zaměstnancům a zaměstnankyním pečujícím o dítě mladší jednoho roku. Obecně je práce přesčas zakázána v případě těhotných žen a mladistvých. Za práci přesčas však nelze považovat situaci, napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost.

Vzhledem k předvídatelnosti pracovní doby, nenarušení doby odpočinku a rodinného života zaměstnance by se k pracím přesčas mělo přistupovat jen velice zřídka a v odůvodněných případech. Proto může zaměstnavatel zaměstnanci práci přesčas nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě za podmínek naléhavé opravné práce, naléhavé nakládací či vykládací práce, inventurní práce apod. i na dny pracovního klidu. Vždy však musí být dodržen nepřetržitý odpočinek v týdnu.

Primárně může zaměstnavatel zaměstnanci práci přesčas až na výše uvedené výjimky nařídit a vyžadovat ji po něm. Zaměstnavatel je však v maximálním počtu přesčasových hodin, které může zaměstnanci jednostranně nařídit, limitován. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce.

Rozsah přesčasové práce

Vedle nařízené práce přesčas (max. 150 hodin za rok) se může zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout i na další přesčasové práci. Nicméně taková práce je vždy podmíněna dohodou se zaměstnancem. Pokud zaměstnanec se zaměstnavatelem takovou dohodu neuzavře, tak se jeho souhlasu nemůže zaměstnavatel nijak, ani soudní cestou, domáhat.

Neuzavře-li zaměstnanec dohodu o práci přesčas nad rámec 150 kalendářních hodin v roce, nemůže jej zaměstnavatel nijak sankcionovat, dávat "pokuty", snižovat osobní ohodnocení či prémie nebo rozvazovat pracovní poměr z důvodů neplnění povinností apod.

Celkový rozsah práce přesčas však nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích (tzv. vyrovnávací období). Jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích. Celkový počet hodin práce přesčas včetně nařízené práce přesčas tedy nikdy nemůže činit více než 208 za dobu 26 týdnů po sobě jdoucích, resp. 416 hodin za 52 týdnů po sobě jdoucích. Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas ve vyrovnávacím období se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno.

Dohoda může být sjednána i konkludentně či ústně, nicméně z důvodu průkaznosti je vždy lepší se zaměstnancem sjednat dohodu o výkonu další práce přesčas v písemné podobě. Sjednaný rozsah práce přesčas nemůže nikdy vyplývat z kolektivní smlouvy, stejně tak nelze výkon práce přesčas nad rámec 150 hodin v kalendářním roce vymáhat ani s odkazem na "součást textu kolektivní smlouvy" nebo vnitřního přepisu.

Za práci přesčas je však vždy nutné považovat jenom takovou práci, která je konaná s vědomým souhlasem nebo na příkaz zaměstnavatele a sahá nad rámec stanovené týdenní pracovní doby. Prací přesčas tak především nebude, pokud se zaměstnanec dobrovolně a ze svého rozhodnutí zdržuje v práci déle, než mu vyplývá z pracovního poměru. Práce přesčas má svoje specifikum při počítání přesčasové práce jednak u konta pracovní doby a pak i u kratší pracovní doby.

Vědomí zaměstnavatele o vykonávání přesčasové práce nemůže být ani vnitřním předpisem omezeno toliko na přímý pokyn zaměstnavatele. Pokud např. zaměstnavatel ví, že se zaměstnanci zdržují po uplynutí naplánované směny a mimo rámec začátku a konce směny na pracovišti, a pokud současně ví, že zaměstnanci vykonávají práci, bude se jednat o přesčasovou práci, přestože ji zaměstnavatel výslovně nenařídil. Zaměstnavatel však může práci přesčas výslovně a ve vlastním zájmu prokazatelně zakázat.

Užívá-li ve větších provozech zaměstnavatel např. bezpečnostní službu, bude mít vědomí o přítomnosti zaměstnance v práci i tehdy, pokud o tom bezpečnostní služba ví. Zásadně platí, že zaměstnanec nemá po vypršení pracovní doby (s přiměřeným časovým úsekem na opuštění pracoviště, očistu apod.) oprávnění pohybovat se na soukromém pozemku – majetku zaměstnavatele.

Konto pracovní doby

Prací přesčas při uplatnění konta pracovní doby je práce konaná nad stanovenou týdenní pracovní dobu, která je násobkem stanovené týdenní pracovní doby a počtu týdnů vyrovnávacího období. V případě konta pracovní doby je práce přesčas hodnocena až z pohledu celého vyrovnávacího období. Zaměstnanec si tak nemůže nárokovat příplatky za práci přesčas v průběhu tohoto vyrovnávacího období. Vypočítávání práce přesčas vzhledem k celému vyrovnávacímu období pak má důsledek především v tom, že ačkoliv se zaměstnanec domnívá, že má nárok na příplatek či náhradní volno za práci přesčas odpracovanou v jedné části vyrovnávacího období, tak mohla být z nedostatku zakázek a tedy neodpracování poměrné části pracovní doby tato nadpracovaná doba spotřebována na pokrytí výpadku. Samozřejmě, že doba, která bude přesahovat výměru stanovené pracovní doby za celé vyrovnávací období, pak bude muset být zaměstnanci nahrazena dle pravidel pro odměňování práce přesčas.

V případě přesčasové práce u konta pracovní doby mají zaměstnavatelé možnost v případě uplatnění konta pracovní doby s vyrovnávacím obdobím max. 52 týdnů započítat odpracovanou práci přesčas (max. však 120 hodin) do dalšího, bezprostředně navazujícího vyrovnávacího období, avšak pouze v případě, že je to sjednáno v kolektivní smlouvě. Pokud kolektivní smlouva nebyla uzavřena, byť i proto, že u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace, nelze k převodu práce přesčas přistoupit.

Kratší pracovní úvazek

V případě kratší pracovní doby (kratší pracovní úvazek) je hodnocení práce přesčas odlišné od práce přesčas u zkrácené pracovní doby nebo stanovené týdenní pracovní doby. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas až práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu (tj. standardní pracovní dobu stanovenou v § 79 odst. 2 ZP nebo zkrácenou pracovní dobu podle § 79 odst. 3 ZP). To tedy znamená, že u zaměstnanců, kteří mají sjednanou kratší pracovní dobu, např. v délce 35 hodin týdně, je jako práce přesčas hodnocena až ta práce, která je konaná nad zákonem stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin týdně. Zaměstnancům s kratší pracovní dobou každopádně není možné práci přesčas nařídit.

Odměna za práci přesčas

Vzhledem k faktu, že práce přesčas je nadstandardní prací, která zasahuje do doby odpočinku konkrétního zaměstnance, tak má být i specificky nadstandardně odměňována. Za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo (dále jen "dosažená mzda"), a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na

Nahrávám...
Nahrávám...