11.10.2
Vozidla ve vztahu zaměstnavatel vs zaměstnanec
Ing. Zdeněk Morávek
NahoruVozidlo poskytnuté zaměstnavatelem zaměstnanci i pro soukromé účely
V praxi je poměrně častou situací případ, kdy zaměstnavatel poskytne zaměstnanci vozidlo pro služební účely a současně mu umožní toto vozidlo používat i pro účely soukromé, a to bezplatně. I tato situace má řadu daňových dopadů a souvislostí, které je nutné vzít v úvahu. Z pohledu daňového režimu se situace posuzuje stejně v případě zaměstnavatele fyzické osoby i zaměstnavatele právnické osoby.
Z pohledu daně z příjmů je situace řešena v § 6 odst. 6 ZDP, který stanoví, že pokud poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně motorové vozidlo k používání pro služební i soukromé účely, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši 1 % vstupní ceny vozidla za každý i započatý kalendářní měsíc poskytnutí vozidla.
Podnikatel poskytuje svému zaměstnanci pro jeho služební účely osobní automobil, současně je dohodnuto, že zaměstnanec tento automobil může bezplatně využívat i pro soukromé účely. Z pohledu podnikatele se jedná o klíčového zaměstnance, který dojíždí z vedlejšího města, tato možnost je tak poskytnuta jako benefit s cílem zaměstnance dlouhodobě udržet. Tento zaměstnanec pobírá mzdu ve výši 40 000 Kč.
Pořizovací cena osobního vozidla činí 560 000 Kč, za příjem zaměstnance tak bude považována částka ve výši 1 % vstupní ceny automobilu, tedy 5 600 Kč. Tato částka bude podléhat také odvodu sociálního a zdravotního pojištění.
Je důležité doplnit, že tento postup bude uplatněn i v případě, že vozidlo v příslušném měsíci vůbec k soukromým účelům použito nebude, tato skutečnost není podstatná, rozhodující je pouze to, zda je takovéto použití zaměstnanci umožněno.
Pokud se jedná o najaté vozidlo nebo vozidlo pořízené na finanční leasing, vychází se ze vstupní ceny vozidla u původního vlastníka, a to i v případě, že dojde k následné koupi vozidla.
Pokud ve vstupní ceně není zahrnuta daň z přidané hodnoty, pro účely stanovení příjmu zaměstnance se o tuto daň zvýší. Jedná se tedy o případy, kdy zaměstnavateli jako plátci DPH vzniká nárok na odpočet daně na vstupu při pořízení automobilu.
Je-li částka, která se posuzuje jako příjem zaměstnance za každý i započatý kalendářní měsíc poskytnutí vozidla, nižší než 1 000 Kč, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši 1 000 Kč.
Podnikatel poskytuje svému zaměstnanci osobní automobil Škoda Fabia, který pořídil za částku 80 000 Kč. Tento automobil zaměstnanec využívá pro služební i soukromé účely.
Jako příjem zaměstnance bude považována částka ve výši 1 % vstupní ceny, tato částka činí 800 Kč. Protože tato částka by byla nižší než částka minimální, která činí 1 000 Kč, bude příjmem zaměstnance částka v této minimální výši.
Znamená to tedy, že pokud vstupní cena vozidla nepřesáhla 100 000 Kč, bude příjem zaměstnance vždy činit 1 000 Kč za každý kalendářní měsíc.
Podnikatel jako zaměstnavatel poskytne svému zaměstnanci bezplatně osobní vozidlo pro služební i soukromé účely od 29. listopadu. Vstupní cena vozidla činí 380 000 Kč.
Příjem zaměstnance činí 1 % ze vstupní ceny vozidla, a to za každý i započatý kalendářní měsíc. To znamená, že za příjem zaměstnance bude považována částka 3 800 Kč i za měsíc listopad, i když v měsíci listopadu se jednalo pouze o dva dny. Částka příjmu zaměstnance se v tomto případě nijak nekrátí.
Poskytne-li zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně v průběhu kalendářního měsíce postupně za sebou více motorových vozidel k používání pro služební i soukromé účely, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši 1 % z nejvyšší vstupní ceny motorového vozidla. Poskytne-li zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně v průběhu kalendářního měsíce více motorových vozidel současně, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši 1 % z úhrnu vstupních cen všech motorových vozidel poskytnutých pro služební i soukromé účely. Lze předpokládat, že ani jedna z těchto dvou situací, tj. poskytnutí více vozidel postupně nebo současně v jednom kalendářním měsíci, příliš často v praxi nastávat nebude, ale nastat samozřejmě může, např. z důvodu opravy vozidla. Příjmem tak bude částka ve výši 1 % z nejvyšší vstupní ceny nebo ze součtu vstupních cen.
Vstupní cenou vozidla se pro účely této úpravy rozumí vstupní cena uvedená v § 29 odst. 1 až 9 ZDP. Je důležité si uvědomit, že toto ocenění nebere v úvahu stáří vozidla ani jeho reálné opotřebení, pokud bylo tedy vozidlo pořízeno zaměstnavatelem jako nové, bude se při stanovení příjmů zaměstnance vycházet z této původní vstupní ceny.
Další související problematikou je případná úhrada PHM spotřebovaných při soukromých jízdách. Tyto PHM buď hradí sám zaměstnanec, a pokud nikoliv, vzniká zaměstnanci další nepeněžní příjem, který je nutné zahrnout do jeho zdanitelné mzdy. Výše tohoto příjmu bude představovat hodnota PHM, které budou hrazeny za zaměstnance z důvodu použití vozidla pro soukromé účely.
NahoruPoskytnutí vozidla pouze pro soukromé účely
V praxi se může vyskytnout také varianta, že zaměstnavatel poskytne vozidlo zaměstnanci pouze pro soukromé účely. V takovém případě nelze postupovat podle § 6 odst. 6 ZDP, ale za příjem zaměstnance bude považována hodnota obvyklého nájemného za půjčení takového typu vozidla. Standardně tak bude vycházeno z cen autopůjčoven a hodnota bude stanovena v závislosti na době využití vozidla.
Další související otázkou je možné krácení daňových odpisů vozidel z důvodu jejich využívání pro služební i soukromé účely. ZDP v tomto případě jasnou odpověď nedává, bližší výklad ale obsahuje pokyn GFŘ D-59, který v části k § 24 odst. 2 ZDP v bodě 26 uvádí, že při využívání motorového vozidla, které je zahrnuto v obchodním majetku poplatníka nebo v nájmu, jak pro služební, tak i pro soukromé účely zaměstnanců, a u kterého proto nemůže být uplatněn paušální výdaj na dopravu [§ 24 odst. 2 písm. zt) ZDP], se neuplatňuje režim poměrné výše výdajů, např. podle § 28 odst. 6 ZDP, neboť tento režim není uplatňován ani pro poměrnou výši pořizovací ceny motorového vozidla zahrnované podle § 6 odst. 6 ZDP do základu daně zaměstnance, která rovněž není závislá na skutečném fyzickém opotřebení, resp. na počtu ujetých kilometrů. Přitom výdaje za pohonné hmoty jsou daňovým výdajem pouze při použití vozidla pro služební účely.
Z výkladu GFŘ tedy vyplývá, že k poměrnému krácení výdajů v tomto případě nedochází, protože krácena není ani vstupní cena vozidla, ze které se vychází při zvýšení základu daně u zaměstnanců v souladu s § 6 odst. 6 ZDP. Související výdaje tak budou uplatněny v plné výši jako daňové, výjimkou jsou pouze výdaje za pohonné hmoty, které lze uplatnit pouze při použití vozidla pro služební účely.
Je vhodné zmínit i případ, kdy zaměstnanec neužívá vozidlo pro soukromé účely bezplatně, ale za toto užívání hradí dohodnutou částku. Pokud je částka za užívání nižší, než je cena obvyklá, potom rozdíl představuje příjem zaměstnance v souladu s § 6 odst. 3 ZDP.
NahoruVozidla zaměstnanců použitá pro účely zaměstnavatele
Pokud zaměstnanec na žádost zaměstnavatele použije silniční motorové vozidlo, které není vozidlem zaměstnavatele, přísluší mu za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu.
Sazba základní náhrady činí v roce 2024 u jednostopých vozidel a tříkolek nejméně 1,50 Kč a u osobních silničních motorových vozidel nejméně 5,60 Kč (viz vyhláška MPSV č. 398/2023 Sb.). Jak tedy vyplývá z § 157 odst. 4 ZP, je tato sazba pro zaměstnavatele stanovena jako minimální, právní úprava ale nebrání tomu, aby byla použita sazba vyšší. Při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu zaměstnavatel sazbu základní náhrady za 1 km jízdy zvýší nejméně o 15 %. Sazbu základní náhrady u nákladních automobilů, autobusů nebo traktorů zaměstnavatel poskytne zaměstnanci nejméně ve dvojnásobné výši, tj. v roce 2024 minimálně ve výši 11,20 Kč.
Nebyla-li výše sazby základní náhrady sjednána nebo určena zaměstnavatelem před vysláním zaměstnance na pracovní cestu, přísluší zaměstnanci sazba základní náhrady ve výše uvedené minimální výši.
Náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu určí zaměstnavatel násobkem ceny pohonné hmoty a množství spotřebované pohonné hmoty. Cenu pohonné hmoty prokazuje zaměstnanec dokladem o nákupu, ze kterého je patrná souvislost s pracovní cestou. Není tedy bezpodmínečně nutné, aby se…
