Využití standardů

2.1.3

Využití standardů

 NahoruPoužitelnost standardu v praxi

Více méně „zvrácené“ vnímání slova „standard“ v oblasti medicíny je dáno nedokonalým chápáním výše uvedených skutečností. Poměrně často je totiž v České republice přijímán standard léčebné či diagnostické péče jako něco, co se musí dodržet, jinak hrozí nějaká forma represe. Proto se tak s oblibou u nás publikují doporučené postupy a panuje rezistence k slovu standard. Je však třeba znovu zdůraznit, že na základě doporučení nelze v žádném případě měnit způsob chování, tedy ani cílevědomě zvyšovat kvalitu poskytovaných zdravotních služeb. Paralelou k napsanému by mohl být příklad z oblasti sportu. V oblasti profesionálního sportu jde vždy o proces dosahování maximálních možných výkonů. Trénovat lze samozřejmě na základě doporučených způsobů tréninku. Dokud ale nejsou jasně stanovená kritéria hodnocení výsledku tréninkového snažení a způsobu jeho měření a hodnocení (ve skoku dalekém například počet centimetrů překonaných od odraziště do doskočiště) a jasná kritéria na vstupu (jasně stanoveno, že se nepočítají pokusy, kdy došlo k přešlapu, že jsou tři pokusy a hodnotí se nejdelší skok), není závodník schopen vyhodnotit míru úspěšnosti svého tréninku. Ba co více, dokud není schopen se standardizovaným způsobem srovnat s ostatními za stejných vstupních podmínek (ve skoku dalekém je například stanovena maximální rychlost větru při vlastní soutěži), není schopen spolu se svým trenérem rozhodnout o případných nutných změnách ve své tréninkové přípravě.

Standard tedy neslouží jako šablona (matrice), vynucující si přesné opakování postupu, který je v ní popsán, ale jako nástroj sdělující zdravotnímu profesionálovi, co odborná veřejnost na podkladě aktuálních a věrohodných informací považuje za normální (standardní) výsledek procesu (doporučeného postupu – činnosti). Lze jej chápat jako normou popisující, co zdravotní systém očekává jako výsledek poskytované zdravotní péče na současném stupni poznání.

 NahoruHodnocení z dlouhodobějšího hlediska

Za žádných okolností a v žádném zdravotním systému nelze standard chápat jako nezbytně dodržovaný postup. Dodržení postupu popsaného ve „standardu“, který vedl k poškození nemocného, nikde nesnímá z daného zdravotního profesionála zodpovědnost za špatný výsledek procesu. Vždy bude vnímáno jako selhání profesionála při rozhodnutí o použití daného postupu ve více či méně neadekvátní situaci (jinými slovy při jiných podmínkách na vstupu procesu, než které jsou podkladem standardu). Toto je velmi závažný fakt a vede k nutnosti primárně rozhodnout, zda se zdravotník o standard vůbec jako o pomůcku opře.

Toto zásadní rozhodnutí, které musí učinit každý jednotlivý uživatel standardu, tedy zda je možné se o doporučení či o standard opřít, je vynuceno jednoznačně etickými důvody. Rozhodne-li totiž jakákoliv skupina či jednotlivec o tom, že se má medicínský proces odehrávat striktně stanoveným způsobem, lze následně – v…