č. 206/2004 Sb. NSS, Důchodové pojištění: předpoklady odnětí důchodu
č. 206/2004 Sb. NSS
Důchodové pojištění: předpoklady odnětí důchodu
k § 56 odst. 1 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Byl-li důchod žadatelce přiznán neoprávněně, tj. i přesto, že podmínky nároku na něj nesplňovala, může jí být podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, odňat, přestože po jeho přiznání nedošlo na straně žadatelky k žádné změně skutečností, které tu byly v době jeho přiznání a které v žádosti o něj uvedla.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003, čj. 5 Ads 9/2003-31)
Věc: Božena P. v O. proti České správě sociálního zabezpečení o vdovský důchod, o kasační stížnosti žalobkyně.
Rozhodnutím ze dne 8. 4. 2002 odňala žalovaná žalobkyni od 22. 5. 2002 vdovský důchod po jejím prvním manželovi Františkovi T. podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. c) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, s odůvodněním, že nárok na vdovský důchod má žena pouze po manželovi. Jelikož žalobkyně uzavřela druhé manželství s Františkem P. (které bylo později rozvedeno), nemá nárok na vdovský důchod po prvním manželovi Františku T.
Rozsudkem ze dne 21. 11. 2002 potvrdil Krajský soud v Ostravě toto rozhodnutí žalované, které žalobkyně napadla opravným prostředkem. Vyšel přitom z toho, že navrhovatelka uzavřela dne 3. 12. 1939 sňatek s Františkem T., který byl dle osvědčení Ministerstva národního obrany ze dne 17. 8. 1972 uznán za účastníka národního boje za osvobození podle zákona č. 255/1946 Sb. a kterému se podle ustanovení § 15 cit. zák. započítává doba od 15. 3. 1939 do 8. 7. 1940 jako účastníku domácího odboje a doba od 9. 7. 1940 do 1. 5. 1945 jako československému politickému vězni, umučenému v koncentračním táboře. Po zániku prvního manželství se žalobkyně provdala za Františka P. a toto manželství bylo rozvedeno v roce 1958. Rozhodnutím bývalého Úřadu důchodového zabezpečení v Praze byl žalobkyni přiznán vdovský důchod od 16. 11. 1971 podle zák. č. 161/1968 Sb., v platném znění, ve výši 890 Kč. Své rozhodnutí Krajský soud v Ostravě odůvodnil tím, že žalobkyně neměla na tento důchod nárok podle § 30 odst. 4 věty první zákona č. 101/1964 Sb., podle kterého nárok na vdovský důchod zaniká provdáním, a neměla ho ani podle zák. č. 121/1975 Sb., přičemž citované právní předpisy, jakož ani zákon č. 161/1968 Sb., neznaly žádné výjimky pro účastníky odboje, resp. pro vdovy po těchto účastnících. Jestliže tedy bývalý Úřad důchodového zabezpečení v Praze rozhodnutím ze dne 2. 1. 1973 přiznal žalobkyni vdovský důchod po jejím bývalém manželovi Františku T., postupoval protiprávně. Žalovaná tak při rozhodování o odnětí důchodu žalobkyni postupovala zcela v souladu s výše citovanými právními předpisy, neboť navrhovatelka pozbyla nároku na vdovský důchod po zemřelém Františku T., a to opětovným provdáním za Františka P.
Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci.…
