Nález 58/1996 SbNU, sv.5, K právu na spravedlivý proces podle Ústavy České republiky a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 5, nález č. 58
III. ÚS 31/96
K právu na spravedlivý proces podle Ústavy České republiky a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
Krajský soud se nezabýval důkazem, který provedl okresní soud (šlo o rozhodnutí Ministerstva zemědělství České republiky, kterým se určuje povinná osoba pro poskytnutí náhrady za vnesený živý a mrtvý inventář). Krajský soud se s tímto důkazem nevypořádal ani v odůvodnění svého rozhodnutí, vlastně se jím ani nezabýval a tedy ani nevysvětlil, proč tak neučinil. Svým postupem tak porušil ustanovení čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.).
Nález
Ústavního soudu České republiky (III. senátu) ze dne 27. června 1996 sp. zn. III. ÚS 31/96 ve věci ústavní stížnosti ing. Z.S. proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově z 29. 6. 1995 sp. zn. 6 C 748/94 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 8. 11. 1995 sp. zn. 5 Co 1673/95 o náhradě živého a mrtvého inventáře podle zákona č. 229/1991 Sb.
I. Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. listopadu 1995 čj. 5 Co 1673/95-50 a rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 29. června 1995 čj. 6 C 748/94-27 se zrušují.
II. Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 29. 6. 1995 čj. 6 C 748/94-27 a navazujícího rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 1995 čj. 5 Co 1673/95-50, protože podle jeho tvrzení těmito rozsudky došlo k porušení práva na soudní ochranu a práva na spravedlivé projednání věci nezávislým a nestranným soudem.
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 29. 6. 1995 čj. 6 C 748/94-27 byl zamítnut návrh stěžovatele a dalších účastníků, aby jim žalovaný Statek D.D., s.p., poskytl náhradu živého a mrtvého inventáře ve smyslu § 20 zákona č. 229/1991 Sb., ve výši 1330221 Kč. Při svém rozhodování vycházel soud ze zjištění, že žalobci nepochybně jsou dalšími oprávněnými osobami uvedenými v § 4 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., v platném znění. Je také nepochybné, že právní předchůdci žalobců byli vlastníky živého a mrtvého inventáře, jakož i zásob, které přešly na stát zákonem předpokládaným způsobem. Žalobci však neprokázali, že potřebují živý a mrtvý inventář k zajištění provozu zemědělské nebo lesní výroby. Nikdo ze žalobců nezajišťoval zemědělskou výrobu, a to ani prostřednictvím řádné nájemní smlouvy. Byť jsou tři ze žalobců registrováni jako soukromě hospodařící, dosud hospodařit nezapočali. Tvrdili sice před soudem, že v budoucnosti určitým způsobem zemědělskou výrobu zajistí, žádný důkaz však o tom soudu nepodali. Pozemky jsou zemědělsky obhospodařovány, avšak ještě iniciativou státního zásahu, nikoliv v důsledku jednání žalobců. Nebyla tedy splněna podmínka § 20 odst. 1 zmíněného zákona, a proto žalobcům nevznikl nárok na náhradu živého a mrtvého inventáře.
Proti rozsudku podali navrhovatelé odvolání, ve kterém namítali, že předložili soudu kopii výpovědi z nájmu všech zemědělských pozemků, a tři ze…
