Vedení daňové evidence

7.1.5

Vedení daňové evidence

Ing. Ivan Macháček

 NahoruOsoby, které vedou daňovou evidenci

Daňovou evidenci vedou ve smyslu znění § 7 odst. 13 ZDP poplatníci s příjmy ze samostatné činnosti zdaňované dle § 7 ZDP,

• kteří se ve smyslu § 1 odst. 2 ZoÚ nestanou účetní jednotkou a nejsou tudíž povinni vést účetnictví,

• kteří neuplatňují výdaje procentem z příjmů podle § 7 odst. 7 ZDP a jejichž daň za dané zdaňovací období není rovna paušální dani ve smyslu § 7a ZDP.

Ve smyslu znění § 1 odst. 2 ZoÚ patří mezi účetní jednotky následující fyzické osoby:

• fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku [§ 1 odst. 2 písm. d) ZoÚ],

• ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat podle zákona o dani z přidané hodnoty, včetně plnění osvobozených od této daně, jež nejsou součástí obratu, v rámci jejich podnikatelské činnosti přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok částku 25 000 000 Kč, a to od prvního dne kalendářního roku [§ 1 odst. 2 písm. e) ZoÚ],

• ostatní fyzické osoby, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí [§ 1 odst. 2 písm. f) ZoÚ],

• ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou společníky sdruženými ve společnosti, pokud alespoň jeden ze společníků sdružených v této společnosti je osobou uvedenou v písmenech a) až f) nebo h) až l) ustanovení § 2 ZoÚ [§ 1 odst. 2 písm. g) ZoÚ].

Všechny výše uvedené fyzické osoby jsou účetní jednotkou, a proto nemohou vést v rámci svého podnikání daňovou evidenci.

 NahoruObsah daňové evidence

Vedení daňové evidence je vymezeno v ustanovení § 7b ZDP. Daňovou evidencí se rozumí evidence pro účely stanovení základu daně a daně z příjmů. Daňová evidence obsahuje:

• údaje o příjmech a výdajích v členění potřebném pro zjištění základu daně,

• údaje o majetku a dluzích.

Zákon o daních z příjmů ani pokyn GFŘ č. D-59 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení ZDP však nestanovují ani formu vedení daňové evidence, ani způsob jejího vedení. Nejsou předepsány žádné knihy o majetku a dluzích, ani karty o majetku, ani peněžní deník, pokladní knihy apod. Z toho vyplývá, že poplatník si sám stanoví formu a způsob vedení daňové evidence tak, aby tato evidence zajistila její zákonem daný obsah.

Pro obsahové vymezení složek majetku v daňové evidenci se použijí § 6 až § 9 vyhlášky č. 500/2002 Sb., pokud ZDP nestanoví jinak (jako např. vymezení hmotného majetku v § 26 ZDP).

Ve smyslu znění § 7a odst. 8 ZDP poplatník v paušálním režimu, který má příjmy ze samostatné činnosti, ke kterým lze uplatnit výdaje procentem z příjmů v různé výši, vede záznamy o příjmech ze samostatné činnosti pro účely prokázání výše rozhodných příjmů pro zvolené pásmo paušálního režimu. Pokud má tedy poplatník v paušálním režimu příjmy, ke kterým se uplatňují výdaje podle § 7 odst. 7 různým procentem, je zavedena povinnost vést záznamy o těchto příjmech, aby bylo možno posoudit, do kterého pásma paušálního režimu může vstoupit a jak vysoká má být jeho paušální daň, protože pro posouzení splnění podmínek pro určité pásmo nestačí pouze informace o celkových příjmech poplatníka, ale je nutná také informace o jejich složení z hlediska procentních výdajů, které k nim mohou být uplatněny. Není však stanovena žádná forma vedení těchto záznamů, záleží tedy obdobně jako při vedení daňové evidence dle § 7b ZDP na poplatníkovi, jakou formu záznamů si zvolí, avšak ze záznamů poplatníka musí být zřejmé členění příjmů podle toho, jakým procentem by bylo možné k těmto příjmům uplatnit výdaje podle § 7 odst. 7 ZDP.

 NahoruOcenění majetku a dluhů pro účely daňové evidence

Zákon o daních z příjmů stanoví následující ocenění majetku a dluhů v daňové evidenci:

• hmotný majetek se oceňuje podle § 29 ZDP,

• pohledávky se oceňují podle § 5 odst. 9 ZDP – hodnotou pohledávky se rozumí jmenovitá hodnota, u pohledávky nabyté postoupením se hodnotou pohledávky rozumí pořizovací cena a u pohledávky nabyté bezúplatně (děděním nebo darováním) se hodnotou pohledávky rozumí cena určená ke dni jejího nabytí podle zákona o oceňování majetku (u poplatníků, kteří jsou plátci DPH nebo jimi byli v době vzniku pohledávky, se jmenovitá hodnota pohledávky snižuje o výši DPH, pokud byla splněna vlastní daňová povinnost na výstupu),

• ostatní majetek se oceňuje pořizovací cenou, je-li pořízen úplatně, nebo vlastními náklady, je-li pořízen ve vlastní režii, nebo cenou určenou podle zákona o oceňování majetku ke dni nabytí u majetku nabytého bezúplatně (děděním nebo darem),

• dluhy se oceňují při jejich vzniku jmenovitou hodnotou a při převzetí dluhu jeho pořizovací cenou,

• peněžní prostředky a…