Hygienické normy, nakládání s odpady

45

Hygienické normy, nakládání s odpady

Mgr. Ing. Zdeňka Kůsová

 NahoruI. Úvod do problematiky

Tato lekce je zaměřená na hygienické normy a správné nakládání s odpady. Čtenář získá základní orientaci v problematice.

Pro dobré fungování společnosti je nutné, aby nebyla ohrožována nejrůznějšími škodlivými vlivy. Nutnost ochrany je namístě především ve zdravotnictví, neboť zdravotnický personál, ostatní zaměstnanci ve zdravotnictví, ale i samotní pacienti se běžně setkávají s nejrůznějšími infekcemi. Zdravotnická zařízení jsou z tohoto důvodu rizikovými místy.

Ochranu zdraví občanů před chorobami, které by mohly být šířeny prostřednictvím zdravotnických zařízení, upravuje především zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (ZOVZ), a prováděcí vyhlášky.

Vedle toho jsou rizikové i prostředky, které se používají při léčení chorob. Léčivé přípravky, chemické a biologické látky na jednu stranu pomáhají, ale v případě, že se objeví ve volné přírodě či na skládkách, představují vážná rizika pro společnost.

Postup státu proti těm, kteří by poškozovali životní prostředí vypouštěním či vyhazováním nebezpečných látek, k jejichž bezpečnému zneškodnění je vytvořen speciální způsob, je vymezen především v zákoně č. 541/2020 Sb., o odpadech.

Vedle zákona o veřejném zdraví, zákona o odpadech a mnoha vyhlášek je oblast hygieny i odpadů regulována nejrůznějšími dalšími předpisy, jako jsou normy ČSN, metodické pokyny, nejrůznější doporučení a podobně. Tyto předpisy zpravidla nemají všeobecnou závaznost, nicméně však ukazují na správnou praxi nebo obecně uznávaný standard.

 NahoruII. Prevence

Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Povinnost prevence je zakotvena v § 2900 NOZ.

V problematice hygieny a odpadů v prostředí zdravotnictví proti sobě stojí újma na životě či zdraví šířením nemocničních nákaz a povinnost předcházet vzniku odpadů. Právo se mezi nimi snaží najít vhodnou míru.

Příkladem může být používání dezinfekčních prostředků. Při použití menšího množství neplní zdravotnické zařízení dostatečně svoji povinnost předcházet šíření chorob. V opačném případě, při používání nepřiměřeně velkého množství poruší zdravotnické zařízení povinnost předcházet vzniku odpadů. Zdravotnické zařízení tedy musí tyto prostředky používat přiměřeně k dané situaci.

 NahoruIII. Provozní řády

Opatření k předcházení vzniku a šíření nemocničních nákaz musejí být poskytovatelem zdravotních služeb, osobou provozující ústav sociální péče nebo ústavem sociální péče státu stanovena v provozním řádu.

Návrh provozního řádu a jeho případnou změnu schvaluje rozhodnutím příslušný orgán ochrany veřejného zdraví, tedy krajská hygienická stanice. Pokud jde o poskytovatele zdravotních služeb, v rozhodnutí příslušná krajská hygienická stanice uvede, pro jakou formu, popřípadě druh zdravotní péče, obor zdravotní péče a místo poskytování je provozní řád vydáván, popřípadě název zdravotní služby, pro kterou je provozní řád vydáván.

Obsah provozního řádu závisí na konkrétním zdravotnickém zařízení a měl by odpovídat konkrétním rizikům, potřebám a specifikům režimu práce. Formu lze doporučit jako "manuál" k použití zdravotnického zařízení. Některé krajské hygienické stanice pak mají na svých webových stránkách vzory provozních řádů. Tyto samozřejmě nelze považovat za automaticky dostačující, nicméně z nich lze při tvorbě finálního textu vyjít a doplnit pouze odlišnosti popisovaného zdravotnického zařízení.

Obecně by měl obsahovat popis vnitřních mechanismů, jak je třeba se chovat, co dodržovat a jak postupovat, a to tak, aby to bylo zřejmé a srozumitelné nejen personálu, ale i pacientům. Půjde zejména o záležitosti týkající se úklidu, dezinfekce, sterilizace, vody, jídla, nakládání s odpady, ale též o konkrétní postup pro případ vzniku nemocniční nákazy.

Konkrétní podmínky mohou být v provozním řádu přísnější, než vyžadují právní předpisy. Nesmí být ale v rozporu se všeobecně závaznými normami.

Provozní řád musí být dostupný pro všechny osoby, které se ve zdravotnickém zařízení vyskytují. Tyto osoby by měly být vhodným způsobem s provozním řádem seznámeny, což vyplývá i z účelu řádu. Vědomostí o postupech je možné předejít případným problémům.

Aby se předešlo případným rozporům, měl by být provozní řád srozumitelný. To může ochránit zdravotnické zařízení před potenciálními spory s pacienty, čímž se ušetří i značné náklady, které by musely být vynaloženy.

Z právní praxe vyplývá, že většina soudních sporů vzniká především v důsledku nedostatku komunikace s pacienty ze strany personálu zdravotnických zařízení a mylným očekáváním pacientů či jejich rodinných příslušníků. V případě, že bude pacient přiměřeně ke svému zdravotnímu stavu, věku a dalším okolnostem seznámen s provozním řádem, nemusí dojít k nákladnému sporu. Nutné je tedy poučit nejen zdravotnický personál a pacienty, ale všechny osoby, které se v nemocnici vyskytují, např. i zaměstnance prádelny, kuchyně či uklízečky.

Lze proto jen doporučit průběžná školení a seznamování s obsahem provozních řádů. Zároveň je vhodné a účinné odkázat na provozní řády v pracovní smlouvě s dovětkem, že tomuto řádu porozuměli a případné nejasnosti mu byly dostatečně vysvětleny. O obsahu provozního řádu by měl zaměstnavatel zaměstnance následně poučit a nechat si poučení o aktuálním znění provozního řádu potvrdit, např. podepsáním aktuálního znění provozního řádu. Po tomto poučení a zaznamenání je pak možné účinně vymáhat povinnosti uvedené v provozním řádu. V opačném případě nelze zaměstnance postihnout za porušení povinnosti, pokud nebyl s provozním řádem seznámen. Nepoučení zaměstnance zároveň nezbavuje zdravotnické zařízení případné odpovědnosti vůči pacientovi.

 NahoruIV. Povinnost hlášení nemocničních nákaz

Může se stát a předpokládá se též, že se nepodaří zabránit vzniku a šíření nebezpečných nákaz. Jak postupovat při této situaci, je popsáno v § 16 ZOVZ a ve vyhlášce č. 306/2012 Sb., o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče.

Osoba poskytující péči je při výskytu infekce spojené se zdravotní péčí nebo při podezření na její výskyt povinna:

• neprodleně zjistit její příčiny a zdroje, způsob přenosu původce,

• provést odpovídající protiepidemická opatření k zamezení jejího dalšího šíření,

• neprodleně hlásit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví případy infekce spojené se zdravotní péčí.

Hlášení o infekčních onemocněních jsou podávána osobou poskytující péči orgánu ochrany veřejného zdraví příslušnému podle místa výskytu infekčního onemocnění. Hlášení se podává podle jeho typu na tiskopisech uvedených v § 1 odst. 2 vyhlášky. Hlášení:

a) nově zjištěných onemocnění, včetně podezření nebo recidiv tuberkulózy či jiných mykobakterióz, o úmrtí na tuberkulózu u osob neevidovaných ve skupině aktivní tuberkulózy nebo jiné mykobakteriózy (dále jen "tuberkulóza nebo jiná mykobakterióza podléhající hlášení") a o zjištění tuberkulózy nebo jiné mykobakteriózy u osob neevidovaných ve skupině aktivní tuberkulózy, které zemřely z jiné příčiny, se podává na tiskopise "Povinné hlášení tuberkulózy a ostatních mykobakterióz",

b) u osob dispenzarizovaných ve skupině aktivní tuberkulózy se podává jednou ročně na tiskopise "Kontrolní hlášení tuberkulózy a ostatních mykobakterióz"; tento tiskopis se použije i při zjištění úmrtí osoby dispenzarizované ve skupině aktivní tuberkulózy a dále při zjištění, že fyzická osoba dispenzarizovaná v uvedené skupině aktivní tuberkulózu nebo mykobakteriózu nemá, a po přeřazení takové osoby do skupiny inaktivní tuberkulózy,

c) u osob zařazených do skupiny aktivní tuberkulózy a jiných mykobakterióz podléhajících hlášení o změně příjmení, rodného čísla a dispenzarizujícího zařízení se podává na tiskopise "Hlášení o změně údajů u osob v Registru tuberkulózy",

d) pozitivního výsledku mykobakteriologického vyšetření se podává na tiskopise "Hlášení pozitivního výsledku mykobakteriologického vyšetření",

e) o pohlavní nemoci, včetně podezření na takové onemocnění [příjice (syfilis), kapavka (gonorrhoea), měkký vřed (ulcus molle), čtvrtá pohlavní nemoc (Lymphogranuloma venereum), Granuloma venereum (Donovanosis) a pohlavní nemoci vyvolané původci virových akantomů] a o úmrtí a podezření z úmrtí na ni se podává na tiskopise "Hlášení pohlavní nemoci",

f) počtů…